O lateralitě

Lateralita znamená stranové rozdělení těla, tento termín je používán zejména v souvislosti s tím, zdali jsme leváci, nebo praváci. Jestli jsme leváci, nebo praváci, je pro většinu z nás něco, co rozhodně nemáme tendenci řešit, je to přeci něco, čím si jsme naprosto jistí. Pro některé z nás může tento článek přinést velice překvapující zjištění: je mezi námi spousta lidí, kteří jsou celý život přesvědčeni o tom, že jsou praváci, ale ve skutečnosti jsou leváci. Zní to jako úplný nesmysl? Ve skutečnosti se jedná o celkem běžnou situaci.

Jak se může stát, že jsme leváci, ale nevíme o tom? Děti se v prvních letech života učí především nápodobou lidí ve svém okolí. Kromě toho, že od rodičů či dalších starších osob ve svém okolí okopírují například nesprávné držení těla či jiné nevhodné návyky, značná část dětí leváků se samovolně přeučí na používání pravé strany těla, protože jej zpravidla vidí u většiny lidí ve svém okolí. U takovýchto osob pak může být velice náročné rozpoznat stopy po tom, že se původně jednalo o leváky, zejména pak až v dospělém věku. Že je život v nesprávné lateralitě i naším případem poznáme nejlépe podle toho, že se nás týkají problémy typické pro skryté leváky.

Mezi ty nejobvyklejší patří zejména trvalý nedostatek radosti, neustálá únava, zaměřenost na výkon, neschopnost si jakoukoliv činnost užít, problémy s nastavením hranic vůči ostatním, pocit, že nikam nepatříme, chaotické vyjadřování, dýchací potíže, neustálý tok myšlenek v hlavě a spousta dalších.

Všechny tyto problémy mohou být způsobeny tím, že své tělo používáme v rozporu s tím, jak je přirozeně nastaveno. Je to asi jako kdybychom se pokoušeli chodit pozadu, naše tělo na něco takového zkrátka není uzpůsobeno, pravděpodobně bychom chodili více pomalu, častěji bychom zakopávali a chůze pozadu by pro nás byla mnohem více unavující.

Pokud máme podezření, že patříme mezi skryté leváky, nejvhodnější je si nechat lateralitu otestovat. Pokud zjistíme, že skutečně jsme leváci, můžeme (ale nemusíme) se takzvaně přepólovat, neboli začít podle skutečného nastavení svého těla fungovat. Mnoha lidem stačí pouhé zjištění, že jsou ve skutečnosti leváci. Proces přepólování může v těle postupně způsobit mnoho změn k lepšímu – původně skrytý levák může pocítit ve svém životě dosud nepoznanou radost a lehkost, větší sebejistotu a odhodlání, mohou mizet celoživotní chronické problémy.

Samostatnou kapitolou v tématu laterality jsou děti. V první řadě je nutné pamatovat, že být levák již není považováno za něco špatného. Naopak snaha o přeučení na praváka může mít na dítě velice negativní vliv, v některých případech může doslova zničit život. Proto je vhodné děti důsledně pozorovat, zejména při činnostech, u kterých společnost nediktuje, kterou rukou či stranou těla mají být vykonávány. Zároveň je vhodné dítěti vždy dát na výběr, kterou rukou chce předmět uchopit. U dětí lze zároveň ještě relativně včas odhalit, že se jedná o skrytého leváka. Kromě příznaků typických pro dospělé jsou ještě některé příznaky typické pouze pro děti – zejména poruchy pozornosti, problémy s učením a mnoho dalších. V současnosti je u dětí častou diagnózou tzv. zkřížená lateralita. Na základě principu stranového rozdělení našeho těla však není možné být částečně levákem a částečně pravákem, většina případů zkřížené laterality jsou ve skutečnosti skrytí leváci.

Jan Kodad

Více o tématu se dozvíte na mých stránkách www.zijsvoulateralitu.cz. Zároveň bych Vás rád pozval na svou přednášku s názvem Co možná nevíte o lateralitě, která se bude konat 16. 5. 2024 od 14 hodin v rámci Rodinného festivalu RESPEKT K PORODU www.respektkporodu.cz.