Překvapivé objevy

Obezita vzniká ukládáním nadbytečného tuku, bytněním tukové tkáně v těle. Příčina je velmi prostá a vychází ze základních fyzikálních zákonů. Organismus každého živého tvora musí celý život řešit energetickou bilanci – optimální poměr mezi přijatou energií a vydanou energií odpovídající aktuálnímu stavu organismu a okolního prostředí. Je to jakási obdoba účetní osnovy „má dáti–dal“. Pokud je množství potravy, a tedy energie, nedostatečné, dochází k hladovění a tělo musí mobilizovat. Jestliže je však přísun živin vyšší, než je v dané chvíli zapotřebí, přebytky se ukládají v podobě tuků.

Zdánlivě jednoduchá záležitost je ve skutečnosti nesmírně komplikovaným systémem, do jehož tajů jsme nahlédli teprve nedávno. Není to tak dlouho, co byli i odborníci přesvědčeni, že o hladu a sytosti vypovídají jen jednoduché mechanické a chemické signály – kručení v žaludku, kolísání hladiny cukrů v krvi nebo snížená produkce tepla. Dnes však víme, že tuková tkáň nejsou jen esteticky nežádoucí „špeky“ a „faldy“, ale i tělesný orgán vytvářející si vlastní hormony. Počátkem 90. let minulého století se přišlo na to, že tuková tkáň savců dokáže produkovat bílkovinné látky a ty dlouhodobě ovlivňují metabolické pochody. V roce 1994 byl objeven leptin, který svým působením v části mozku zvané hypothalamus signalizuje pocit sytosti. Pokusy na myších ukázaly, že podáním leptinu se dosáhne snížení příjmu potravy. Vědci zajásali, cesta k nalezení léku proti obezitě se zdála otevřená. Nedostatek leptinu má opravdu vliv na vznik obezity, ale pak se zjistilo, že obézní lidé mívají paradoxně leptinu nadbytek. Organismus tlouštíků si totiž na leptin vyvine rezistenci a ani zvýšená hladina nemá šanci ovlivnit mozková centra.

Ukazuje se, že leptin má v lidském organismu ještě další úlohy. Funguje např. jako „spouštěč“ puberty. Signalizuje totiž, že jedinec dosáhl dostatečné tělesné hmotnosti a úrovně zásob energie nezbytných pro tvorbu pohlavních hormonů. V roce 1999 byl popsán další hormon s významným vlivem na metabolismus – ghrelin, produkovaný buňkami žaludku, známý pod zkratkou GHR. Ten působí naopak jako protipól leptinu a při „nahlášeném“ úbytku tělesné hmotnosti burcuje organismus k zvyšování příjmu potravy. Čím rychlejší a větší úbytek je, tím dříve nasadí tělo všechny páky, aby obnovilo původní hmotnost. A co je nejpodstatnější, všechny tyto prudké změny si „pamatuje“ a podle to se zachová. Podle některých odborníků je možné, že tyto obranné mechanismy si lidský organismus přinesl z dob hladomorů, kdy byl akutní nedostatek potravy realitou života. Dnes, kdy na mnoha místech světa je potravin nadbytek, je nám to na obtíž.

Archiv, časopis Krásná 2007, Fotografie: Pixabay