Moudrost stromů Smrk a jedle

Botanika

Smrk ztepilý, latinsky Picea abies, je stálezelený jehličnan, který dorůstá až do výšky 70 metrů, a je tak nejvyšším domácím stromem v Evropě. Koruna je velmi pravidelně kuželovitá, větve jsou přeslenité, uprostřed poměrně rovně odstávající nebo mírně vystoupavé.

Kůra je hnědavě červená, jemně šupinatá, avšak málo odlupčivá, u velmi starých stromů rozčleněná v oblé, odprýskávající plátky. Tmavozelené jehlice jsou 1–2 centimetry dlouhé, značně tuhé, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným světlejším proužkem. Kvete v dubnu až květnu. Samičí šištice jsou v době zralosti světlehnědé, podlouhlé, obvykle po několika v horní části koruny. Původní rozšíření smrku ztepilého je v oblasti od Skandinávie po Balkán v nadmořské výšce nad 800 metrů, lesnickou kultivací však dnes zdomácněl i v nižších polohách. Je značně rozšířen, preferuje kypré humózní půdy. Tvoří syrový humus, který zejména ve smrkových monokulturách způsobuje překyselení půdy, což podstatně ztěžuje zalesňování těchto míst listnatými stromy.

Dalším častým druhem je smrk pichlavý, latinsky Picea pungens, který původně pochází ze Severní Ameriky. V Evropě se pěstuje lesnicky i jako okrasný strom v zahradách, a to často jako modrozelená varieta s nápadně modrobíle třpytivými jehlicemi. Silné ojínění jehlic je způsobeno silnou vrstvou vosku, která chrání jehlice před nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Jedle bělokorá, latinsky Abies alba, je stálezelený jehličnan s rovným kmenem, který dorůstá přibližně do výšky 50 metrů. Pravidelně kuželovitá koruna je ve stáří zploštělá, starší větve téměř vodorovně odstávající, kmen je zpravidla zavětven až k zemi.

Kůra je hladká, tmavošedá, ke stáru rozpukaná. Svrchu tmavozelené jehlice jsou až tři centimetry dlouhé, ohebné, tupé, na rubu se dvěma světlejšími pruhy, na větvičkách dvouřadě rozčísnuté.

Kvete v dubnu až květnu. Samičí šištice jsou válcovitého tvaru, v době zralosti bleděhnědé, kolem 10 centimetrů dlouhé, vzpřímené a rozpadají se již na stromě. Je to důležitý lesní strom, často tvořící společně s borovicí, bukem a smrkem porosty ve výškách 400–900 metrů, a to na svěžích středně hlubokých půdách. Jsou stejně jako smrky citlivé vůči průmyslovým exhalátům.

Použití

Smrkové dřevo je lehké, pevné a pružné. Je měkčí, a proto je dobře opracovatelné, ale také nepříliš trvanlivé. U nás se jedná o průmyslově nejdůležitější dřevinu, která se užívá například ve stavebnictví, nábytkářství a v papírenském průmyslu, dále k výrobě hudebních nástrojů, intarzií, hraček nebo jako palivo. Staří Řekové z něj vyráběli lodní stožáry. Z kůry se získává pryskyřice, jejíž nejčistší kusy se dříve používaly jako kadidlo a také se z ní připravovala smola, kterou používali obuvníci a provazníci. Z mladých výhonů se lisuje olej. Smrkové a jedlové jehličí a mladé pupeny mají též své využití jako léčebný prostředek, očistná koupel v odvaru z jedlového jehličí uvolňuje napětí, zjemňuje a omlazuje pleť. Smrk i jedle se pěstují v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny, větví nebo barvou jehlic.

Léčení

V gemmoterapii, léčbě pomocí pupenů, se výtažky z jedle užívají jako vynikající antialergikum a antiastmatikum, dále při angínách, bolestech kloubů, ke stimulaci krvetvorby nebo růstu vlasů, u dětí též podporují růst kostí. Smrkový výluh je účinný při bolestech zad a kloubů, dále se používá na otoky, záněty a ke zklidnění bolestí nervů. Odvarem z mladých šišek a letorostů se v minulosti zmírňovaly také obtíže močového ústrojí a špatné zažívání.

V psychické rovině nám jedle pomáhá při strachu oddat se a citově se otevřít z důvodu obavy z emocionálního zranění. Pomáhá nám přiblížit se světlu a najít pramen lásky přímo v nás. Ukazuje nám, jak pohlížet na naše okolí s čistou láskou, která se tak stává nezranitelnou. Hodí se také pro lidi, kteří zraňují, protože jsou sami zraněni.

Energie

Jedle je symbolem světla a lásky. Spojení s láskou umožňuje růst. Učí nás, že jen domněle potřebujeme lásku zvenčí, protože my sami jsme centrem lásky. Pomáhá nám probudit tuto pro nás ústřední sílu a vynést ji z našeho nejhlubšího nitra. Pak začneme lásku nejen vyzařovat, obratem se nám také vrátí, protože všechno, co vydáváme, se nám několikanásobně vrací. Svou lásku můžeme nechat plynout, jak dlouho chceme, a tak se hluboce dotknout jiných lidí.

Jedle nás podporuje v bezvýhradném přijetí sebe sama. Hojí citová zranění způsobená nedorozuměním při hledání lásky ve vnějším světě, neboť stále platí, že venku lze najít pouze to, co je dostupné uvnitř. Nelze nejdříve čekat, co získám,a pak se teprve otevřít. Závislost na citech druhých zákonitě vede často ke zranění. A protože zažíváme lásku jako stav nejvyšší upřímnosti a zranitelnosti, často se v dnešním světě nelásky a strachu uzavíráme. Je to strom, který nám ukazuje, že láska a světlo vedoucí k emoční zralosti patří mezi nejdůležitější aspekty našeho života.

Archiv, časopis Krásná 2009