Tereza Bebarová: Chci, abych nic nechtěla (1. díl)

Mnozí si vás spojují s rolí Ukrajinky Světlany ze seriálu Ulice, za kterou jste získala cenu Televizní objev roku. Jak na vás reagují skuteční Ukrajinci?

Nechápu to, ale podle nich to prý dělám tak důvěryhodně, že si myslí, že jsem holka od nich, a dokonce řeší z které části. Je to docela sranda, protože já rusky, natož ukrajinsky moc neumím, takže bych si s nimi moc nepopovídala. Nedávno se mi dokonce stalo, že jsem byla v tržnici a poznala mě vietnamská prodavačka a říká: „Televizé, televizé!“ Já na to: „Ano, Ulice!“ A ona: „Vy u nás vždycky sleva.“

Hrála jste i jiné „cizojazyčné“ role?

Hrála jsem Polku, Maďarku a v rozhlase jsem mluvila francouzsky. Vždycky se snažím najít rodilého mluvčího a naučit se od něj základní intonaci nebo to zkrátka naposlouchám.

Mezi vaše další ocenění patří Cena Thálie za roli Fanny v muzikálu Funny Girl. Co vlastně s člověkem takové ocenění udělá?

Brala jsem ho jako satisfakci. V jistém ohledu to bylo i určité vydechnutí. Dlouho jsem poslouchala: „Ty jsi taková šikovná. Proč ještě nemáš nějakou Thálii?“ Trošku mě to znervózňovalo, nevěděla jsem, co na to odpovědět. Teď už se nikdo neptá a já aspoň mám důkaz, že se o mně a o mé práci ví.

Na náš rozhovor jste přišla po představení a za hodinu máte další, ale úplně jiné. Neztrácíte svou osobnost v identitách postav, které hrajete?

Snažím se, aby pro mě byl nejdůležitější můj osobní život. Vše ostatní beru jen jako práci. Kdybych si své role „nosila“ domů, bylo by to stravující, a navíc zbytečné. Abych se tím trápila a probouzela v běsech, to opravdu není má nátura.

Hrajete v divadle, televizi, dabujete. Kolik času vám zbývá na osobní život?

Když zkouším, je ho málo. Všechny povinnosti si tak musím přesunout na odpoledne, protože večer většinou hraji. Nemám to ráda, když jsem celý den z domu.

A co váš přítel. Akceptuje vaše nasazení?

Vystudoval konzervatoř, takže ty věci trochu zná. Věnuje se psaní, produkci různých pořadů.

Takže jste taková bohémská dvojka?

Ale tak příjemně bohémská, alespoň pro mě.

V jakém se narodil znamení?

Je Rak a v čínském horoskopu Zajíc, tedy úplně stejně jako já. Má velkou schopnost komunikovat, já se tomu zatím stále ještě učím.

Jak spolu trávíte společný čas?

I po 15 letech si máme stále o čem povídat, a tak si povídáme. Před nedávnem jsme se začali věnovat relaxačně sportu – badmintonu, ping-pongu, plavání, posilování. Rádi vaříme, výletujeme, chodíme na indickou kuchyni, zkrátka žijeme.

A co potomci?

Jsou páry, které je mají. My je nemáme. To je vše, co bych k tomu řekla.

A čím se tedy zabýváte?

V každodenním životě člověk naráží na různé problémy, a když pátrá, z čeho pramení, vždy ho to dotlačí k duchovnu. Takže si přečtu něco např. z východní literatury, abych se znovu utvrdila, že je to vše pořád o jednom a tom samém. Nejsem jistě sama, kdo každý den zjišťuje, že se musí vydat do svého nitra, aby tam hledal smysl svého bytí.

Někdy je ale těžké nahlédnout sama do sebe, protože sám sobě člověk dokáže lhát nejvíce. Odmala žijete ve vlivu rodiny a společnosti a za třicet let třeba zjistíte, že ten, kým jste, třeba vůbec nejste vy, ale jen člověk, který se naučil chovat podle šablon a vzorců a dle svého morálního žebříčku si usmyslel, že je to tak správně. Došla jsem ke zjištění, že morálka je absurdní pojem. Je to o každém z nás, jakou morálku si vytvoří.

Archiv, časopis Krásná 2008