Cizinec s českým srdcem (1. díl)
Sylva-Tarouccovi – starý šlechtický rod, který zapsal svou významnou kapitolu také v naší zemi. Konkrétně v Čechách pod Kosířem, v Praze, a zejména v Průhonicích. Kdyby nebylo hraběte Sylva-Tarouccy, tak bychom pravděpodobně dneska neměli v Průhonicích zámek a překrásný park, který je nenahraditelnou učebnicí botaniky. Proč ale Sylva-Tarouccovi (někdy se také píše Silva-Tarouccovi) opustili rodné Portugalsko a odešli do dalekých Čech?
Stalo se tak v 18. století, poté co pobyli na vídeňském dvoře a začali si hledat něco stálého. Rodina Sylva-Taroucců patřila k vysoké šlechtě, jejímž hlavním reprezentantem byl Manuel da Sylva, přítel Evžena Savojského – rakouského vojevůdce, šéfa Dvorské válečné rady a tajného císařského kabinetu.
Sylva-Tarouccové se prosadili jako diplomaté ve službách u dvora Karla VI., později byli ve službách jeho dcery Marie Terezie. Manuel da Sylva se usadil na Moravě – v zámku Čechy pod Kosířem. Rodina se s domácím prostředím výborně sžila a Bedřich Sylva-Taroucca byl na Moravě v 19. století dokonce považován za národního buditele. Přísluníci rodiny se považovali za čechy, s nimiž byli ostatně sňatky pevně provázáni, konkrétně s rodem Lobkowiczů, Šternberků, a hlavně Nosticů. Kdyby si hraběnka Nosticová nevzala Arnošta Sylva-Tarouccu, asi by průhonický zámek nebyl takový, jaký dnes je.
Proč ale přišli Sylva-Tarouccové do Čech? Může za to obrovské zemětřesení, které 1. listopadu 1755 zachvátilo Lisabon. V celé Evropě se o něm psalo jako o obrovské katastrofě. Dvě třetiny města byly smeteny do moře pověstnou vlnou tsunami. Bylo to strašlivé, ale jak už to tak bývá – všechno zlé je k něčemu dobré. Díky tomu je Lisabon ryze rokokové město, protože bylo v druhé polovině 18. století znovu vystavěno. Dnes je považován za architektonický klenot a jedno z nejkrásnějších mûst světa.
Rok 1755 byl vůbec podivný. Marii Terezii a jejímu choti Františku I. Štěpánu Lotrinskému se právě předčasně narodilo patnácté dítě – Marie Antoinette. Říká se, že zemětřesení předznamenalo celý její život, který tak tragicky skončil za francouzské revoluce. Když se provdala v roce 1770, tedy ve svých patnácti, za francouzského krále Ludvíka XVI., jako by jí zašlo slunce. Nikdo ji ve Francii neměl rád a nakonec byla Konventem odsouzena k trestu smrti.
Lisabonské zemětřesení bylo tak obrovské, že bylo pozorováno i v čechách, zaznamenáno bylo v Teplicích, kde mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou přestala téct voda z vřídel. Dokonce velký svůdník Giacomo Casanova ve svých Pamětech píše, že se otřásaly i benátské olověné komory. A velký fyzik, matematik a jezuita Josef Stepling, který má pomník v Klementinu, zemětřesení popsal a vysvětlil tím, proč v ten den přestala téct voda z léčivých pramenů.
Manuel Sylva-Taroucca se tehdy vsadil s Marií Terezií, že se jí narodí syn, a dokonce pro něho složil báseň. Když se narodila dcera, panovnici se za svůj omyl omluvil.
Sylva-Tarouccové se usadili nejen na Moravě, ale také v Praze. Po rodině Picolominiových převzali palác na Příkopech, jemuž se říká Savarin. Byl to jeden z nejúžasnějších pražských paláců, vystavěný ve stylu pozdního baroka, interiéry jsou z druhé poloviny 19. století – z druhého rokoka. Emanuel SylvaTaroucca se rozhodl, že v paláci bude první Národní muzeum v Praze, a v roce 1895 se stal předsedou První pražské národopisné výstavy.
Rodina měla přátelské vztahy s mnoha umělci, zvláště s bratry Mánesy. Josef Mánes učil sestry Sylva-Tarouccovy malovat, protože Amálie Mánesová byla jejich důvěrná přítelkyně. Na zámku v Líšni existuje obrázek venkovské chalupy, který společně malovali Amálie Mánesová, slečny Sylva-Tarouccovy, Josef i Qiudo Mánesovi. Každý z nich namaloval kousek a kupodivu vzniklo svěží dílko.
Archiv Krásné paní
