Patří zvířata do manéže? - I zvířata mají svou důstojnost
Slovo cirkus je latinského původu a znamená kruh. Cirkusové jeviště neboli manéž má kruhový půdorys, sami „cirkusáci“ o svém zaměstnání mluví jako „kulaté práci“. Tradice cirkusů vychází z římských her; nejznámější místo v Římě určené pro pořádání takových představení, známé jako Circus maximus, je vyhledávanou turistickou atrakcí. Na rozdíl od antických arén však v dnešních cirkusech naštěstí neteče krev.
Od poloviny 90. let přicházejí pro cirkusy další nepříliš potěšující zprávy. Změněné společenské klima v Evropě začíná klást stále větší důraz na ochranu práv zvířat a produkce se zvířaty patří k životu každého cirkusu neodmyslitelným způsobem. Zpřísňující se zákony a nařízení snažící se zamezit dovážení ohrožených druhů zvířat z přírody a zároveň striktně omezující jejich využití ke komerčním účelům se v nedávné době cirkusů dotkly víc než bolestně. Všechny druhy lidoopů, včetně oblíbených šimpanzů, jsou dnes kriticky ohroženy. Je přísně zakázáno je odchytávat a dovážet z volné přírody. To platí pro cirkusy stejně jako zoologické zahrady i soukromé chovatele.
Ještě před třiceti lety nebylo složité přes obchodníka se zvířaty obstarat malého šimpanze a toho si ochočit a náležitě vycvičit. S tím je dnes konec. Kromě ochrany související s ohrožením druhu jako takového vešly v platnost v Evropě zákony proti týrání zvířat a nařízení zohledňující morální aspekty chování člověka vůči zvířatům. Lidoopi – gorily, orangutani i zmínění šimpanzi – jsou našimi nejbližšími příbuznými v říši zvířat. Se šimpanzem máme téměř 99 procent společné genové výbavy; proto před několika roky přišli někteří vědci s názorem, že by tento lidoop měl být přeřazen do rodu Homo, tedy k člověku.
Dnes už je ve většině evropských zahrad zakázáno využívat lidoopy ke komerčním účelům včetně reklam a nejrůznějších produkcí. Není tomu tak dávno, co po Praze jezdil jeden z členů známé cirkusové dynastie a na sedadle spolujezdce mu trůnil mladý šimpanz a budil u ostatních řidičů i chodců pozornost. Svérázné produkci učinily záhy přítrž orgány státní ochrany přírody, a to ne proto, že by jim na srdci ležela bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale proto, že se šimpanz do republiky nedostal právě „čistým“ způsobem. Celý případ se řeší právně, a ať dopadne jakkoliv, je jasné, že kariéra zvířecí hvězdy v manéži tohoto šimpanze už nečeká.
Zákazem drezury a předvádění lidoopů přišly cirkusy o přitažlivou atrakci, ale každá doba přináší změny. Ještě v předminulém století vystavovala zoologická zahrada v Basileji vedle šimpanzů také několik afrických domorodců – pygmejů. Nikomu z ctihodných měšťanů ani učenců té doby na tom nepřipadalo nic divného – vždyť divoch patří do říše zvířat. Jestliže dnes převážil názor, že je nemorální aby společnost podporovala a tolerovala předvádění zvířat nepřirozeným, mnohdy až degradujícím a zesměšňujícím způsobem, pak je vše v pořádku. Možná není daleko doba, kdy zákaz drezúry a předvádění postihne i produkce s velkými šelmami – tygry, lvy a medvědy.
Rozšklebené tlamy tygrů se sklopenýma ušima a planoucíma očima evokují na cirkusových plakátech i v realitě manéže vžité představy o divokosti a zuřivosti šelem. Jen málokdo tuší, že tato působivá grimasa je sice hrozbou, nicméně takzvanou obrannou hrozbou. Je to výraz zvířete, které je stresované a snaží se dát najevo svou nelibost, a nejenže si není jisto svou silou, ale často se bojí. Na tom je založen princip donucovací drezúry. Sám jsem na vlastní oči viděl názornou ukázku, když jsem byl dětmi proti své vůli donucen cirkus poprvé a snad naposled navštívit. Vrcholem vystoupení se zvířaty mělo být číslo, kdy se do manéže vřítil velbloud a mezi hrby mu seděla puma. Vyděšená šelma stěží udržovala rovnováhu, zoufale syčela a prskala, a kdyby vedle neklusal drezér s dlouhým bičem, určitě by se pokusila seskočit. Nicméně obecenstvo bylo nadšeno.
Žádnému tygrovi nečiní potěšení proskakovat planoucími kruhy, ale nekompromisní povely drezéra umocněné drilem dlouhodobého výcviku jej nakonec donutí. Rovnováha vynuceného respektu a instinktivní touhy zaútočit bývá někdy velmi křehká. V nervózní atmosféře stačí malá chyba, často jen nejistota drezéra, kterou zvířata okamžitě vycítí, a celé představení se změní v tragédii.
Archiv, časopis Krásná 2010
