Nemoc ze dvou stran - Závrať (1. díl)

Petr Zeman a Luděk Naiman

Závrať je subjektivně velmi nepříjemný stav, který může provázet a také většinou provází řada dalších nepříjemných příznaků. K těm patří pocit celkové nevůle, pocit na zvracení nebo samotné zvracení, průjem, pocení, bušení srdce apod. Závrať nejjednodušeji definujeme jako iluzi pohybu vlastního těla nebo jeho okolí, který není vyvolán odpovídajícím podnětem. Nemocný trpící závratěmi se stává zpravidla pacientem více lékařských oborů. Člověk má totiž vytvořen složitý biologický systém k udržování rovnováhy a orientace v prostoru. Ten se skládá ze smyslových orgánů: zraku, sluchu, vestibulárního aparátu (uložen ve vnitřním uchu), hlubokého a povrchového čití. Signály ze všech těchto našich smyslů jsou zpracovávány nervovým systémem, jehož centrum je uloženo v mozku na spodině tzv. IV. komory.

Pocit závrati vzniká tedy vždy, když jsou mozkovému centru poskytnuty nesprávné (neodpovídající) signály ze smyslových orgánů nebo když dojde ke špatnému vyhodnocení těchto signálů v centru. K složitosti těchto dějů lze podotknout, že se základní příčiny mohou mezi sebou v různé míře mísit. V běžné populaci trpí závratěmi 5 až 10 % lidí. Ve vyšším věku procento postižených stoupá a u seniorů trpívá závratí až každý druhý.

Na tomto místě je podstatné zmínit se o charakteru závratí. Tzv. periferní typ závrati (příčina ve smyslových orgánech) je zpravidla rotačního (točení hlavy) charakteru a je často provázen zvracením, pocením, světloplachostí, bušením srdce apod. Oproti tomu centrální typ (příčina v centru – mozku) se vyznačuje nejistou chůzí, pocitem plavání v prostoru popř. poruchami vidění. Pokud máme nějakým způsobem vyhodnotit závrativý stav (i laicky), jsou nejdůležitější údaje, které nám poskytne sám nemocný. Z výše uvedeného vyplývá, že je především důležitý údaj o době vzniku obtíží, délce trvání a charakteru závratí. Závratě mohou souviset s úrazem, neurologickými nemocemi, poruchami sluchu a ušními šelesty. Důležitý je věk nemocného. Každou závrať by měl vyšetřit lékař. Z podstaty vzniku závrati plyne, že její příčiny jsou velmi pestré. Na tomto místě bych se zmínil o některých nejdůležitějších.

Ménierova choroba patří mezi periferní typy závrativých onemocnění. Je charakteristická třemi příznaky: rotační závratí, ušním šelestem a jednostrannou náhle vzniklou nedoslýchavostí. Stav provází obvykle dramatické zvracení, pocení a celková nevolnost.

Obávané mozkové cévní příhody, zvláště jen přechodné nebo „nedokonané“ nedokrvení určitých mozkových partií, se ve valné většině mohou projevit nejistotou při chůzi a závratí. Stav je třeba konzultovat s praktickým lékařem, který posoudí závažnost příznaků a rozhodne o dalším postupu. Bezvědomí nebo ochrnutí některé z končetin svědčí o závažnosti příhody a vyžaduje neodkladnou hospitalizaci. Je namístě zde připomenout problémy s pohybovým aparátem, zvláště krčním úsekem páteře. Obtíže s podrážděním nervů v této krajině často vedou k závratím. Částečně stlačeny mohou být i zde procházející tepny. Tlak na cévy vede k závrativým potížím.

K dalším příčinám patří ušní záněty, některé mozkové nádory, epilepsie, traumata a jejich následky, záněty mozkových plen a mozku s jejich následky a v neposlední řadě intoxikace, zejména alkoholové.

Archiv, časopis Krásná, 2003

Čtenářky Krásné paní využily naši nabídku a svěřily se nám se svým zdravotními problémy. O odpovědi  jsem požádali současně lékaře MUDr. Petra Zemana a terapeuta Luďka Naimana