Mohla zvířata předvídat tsunami?

Po silném podmořském zemětřesení v oblasti Sundských ostrovů mohutné vlny tsunami udeřily na pobřeží několika tropických zemí a přivodily smrt statisíců lidí. Noviny přinesly zajímavé informace o tom, že zatímco pláže byly plné mrtvých lidí, zvířata obývající pobřežní pásmo údajně přežila bez úhony. Nejčastěji se mluvilo o národním parku Yala na Srí Lance, kde voda zaplavila území na vzdálenost 3,5 km od pobřeží. O život přišlo mnoho turistů i zaměstnanců správy parku. Sloni, šelmy a další tvorové před příchodem tsunami z nižších poloh rezervace zmizeli, a prý tak lidi varovali. Jak už to v takových případech bývá, na zmíněné téma se rozvinula velká debata.

Je možné, aby zvířata dokázala vytušit, že se blíží mohutné vlny, a dokázala si tak cílně zachránit život? Vědci se většinou domnívají, že to je nepravděpodobné, milovníci všeho tajemného v tom naopak vidí důkaz téměř nadpřirozených schopností zvířat. Kde je pravda nebo lépe řečeno - co se pravdivému výkladu událostí blíží? 

Tsunami není samozřejmost

Skutečností zůstává, že se zvířata chovala jinak než normálně, o tom pochyb není. Dnes už víme, že mnozí živočichové mají jiné smyslové vnímání než my, a mohou tedy reagovat na jevy, které my nejsme schopni svými smysly odhalit. Japonci, Číňané a další národy žijící v oblastech, kde zemětřesení či sopečné erupce nejsou ničím výjimečným, s tím mají bohaté zkušenosti. Některé druhy zvířat mají na končetinách citlivá nervová zakončení, vnímající i malé vibrace a pohyby na zemském povrchu. Uvádí se, že koně se chvějí po celém těle a hlasitě řehtají už několik vteřin před příchodem silného záchvěvu půdy. Psi zase štěkají, vyjí a neklidně pobíhají. O těchto schopnostech tedy není pochyb. Zvířata v postižených oblastech Asie nepochybně na silné otřesy šířící se zemskou kůrou z mořského dna reagovala stejně jako naše seismologické stanice. Naskýtá se však otázka, jestli je možné, zda si dokázala uvědomit, že po záchvěvech, které rychle odezněly, dorazí s několikahodinovým zpožděním ničivé tsunami. To je ale víc než nepravděpodobné. Na tom, zda vznikne tsunami či nikoliv, se zpočátku neshodli ani odborníci. Ne každá zemětřesná činnost na mořském dně musí být nutně provázena vznikem obrovských vln. Záleží na tom, zda se dno propadne nebo naopak zdvihne či jestli se litosférické desky vystavené obrovským tlakům desky zlomí podélně nebo příčně. Podle čeho tedy zvířata mohla poznat blížící se nebezpečí?

Citlivost na hluboké tóny

Zrod tsunami je zprvu nenápadný a nijak dramatický. Nad místem otřesu vznikne větší či menší rozdíl hladin, někdy to bývá pouhý metr a vlna se pak velmi rychle a přitom nenápadně šíří všemi směry. Problém nastává až v okamžiku, kdy vlny dorazí k pevninskému prahu. Tření v místě styku vody a hornin vyvolá prudký brzdící efekt. Čelo vodních mas se tím začne zdvihat do výšky, aby se nakonec s obrovskou kinetickou energií roztříštilo na pobřeží. Podobný efekt, i když v mnohem menším měřítku, můžeme sledovat na břehu řeku nebo jezera při průjezdu lodi. Vlny se od kýlu lodi šíří téměř neslyšně, a teprve až když dorazí ke břehu, vyvolají vlnobití a hlasité šplouchání. Obrovské masy vod řítící se k mořskému pobřeží může ohlašovat hukot a dunění, to znamená hluboké tóny, často tak hluboké, že je náš sluch nezachytí. Ale například sluch zmiňovaných slonů je na hluboké tóny citlivý. Tito obři souše se infrazvuky dokonce dorozumívají, protože se takový zvuk šíří na velkou vzdálenost.

To dobře známe z vlastní zkušenosti - zvuky basových nástrojů a bubnů prozradí rockový koncert na kilometry daleko i nám. Je tedy možné, že zvířata mohou slyšet blížící se příbojovou vlnu v dostatečném časovém předstihu. A protože druhy žijící pospolitě ve stádech nebo hejnech mají vzájemný systém varování, stačí, aby jedno jediné zvíře znejistělo a všechna ostatní jsou ve střehu. Na bezprostřední nebezpečí pak reagují útěkem, vedena stádovým pudem. Instinktivně se stahují na výšiny a do příhodných úkrytů. I v případě, že se ocitnou ve vodě, mají zvířata fyzickou výdrž podstatně větší než člověk. Sloni se v rozbouřených vodách při záplavách mohou udržet celé hodiny, tygři dokážou přeplavat i mořské úžiny. Příchod tsunami může doprovázet i pokles tlaku vzduchu, což zvířata také citlivě vnímají. Známe to dobře i z naší přírody. S příchodem tlakové níže, ohlašované frontou s bouřkami, utichá zpěv ptáků (to prý se stalo i při katastrofě v Indickém oceánu). Rybáři vědí, že v té době je zbytečné sedět u vody, protože ryby neberou. Prudkou změnu tlaku cítí často i lidé, hlavně kardiaci a revmatici. Pokud zvířata ničivý úder tsunami opravdu přežila, pak to muselo být hlavně díky těmto schopnostech. 

Co by, kdyby…

Kolem zvířat a jejich chování při živelních pohromách se ovšem šíří také spousta fám a polopravd. Někdy tak vzniká dojem, že zvířata jsou za všech okolností dokonalá a neomylná a člověk není schopen se jim vyrovnat. To je ale víc než zavádějící. Příroda nás sice nevybavila schopností vnímat ultrazvuk či infrazvuk a nemáme na chodidlech receptory registrující jemné vibrace, zato však máme dokonalý mozek, jsme schopni uvažovat v souvislostech a domýšlet věci které teprve nastanou. Člověk si dokázal chybějící smysly nahradit důmyslnými technickými vynálezy a neměl by být vystaven živlům na milost a nemilost. Tvrzení, že si kdyby si obyvatelé pobřeží Indie, Srí Lanky, Indonésie a dalších zemí více všímali neobvyklého chování zvířat, nemuselo jich tolik zemřít, je v podstatě výmluvou.

Na počátku 21. století, kdy registrujeme seismické záchvěvy na dnech oceánů tisíce kilometrů od epicentra, kdy dokážeme vypočítat, o kolik centimetrů se při zemětřesení posunuly ostrovy a kontinenty nebo o kolik se při tom vychýlila zemská osa, se lidé  na techniku a její možnosti spoléhají právem. V osudnou neděli 26. prosince 2004 zachytily seismické stanice první otřesy a počítačový systém začal vysílat varování po 16 minutách. Podle prvních odhadů amerického střediska National Earthquake Information Center v Coloradu dosáhly otřesy u pobřeží síly 6,2 stupňů Richterovy stupnice, což je středně silné zemětřesení, a nebyl tedy důvod k panice. Analýza dalších signálů však ukázala, že zemětřesení bylo podstatně silnější - přes 9 stupňů - Richtera a bylo zřejmé, že přece jen hrozí velké nebezpečí. Varování se objevilo na internetu a středisko zároveň informovalo i své kolegy v zemích ležících v oblasti Indického oceánu. Vlády postižených států však většinou usoudily, že není na místě propadat panice, a proto se informace do ohrožených oblastí nedostaly. Komise thajských meteorologů, která o síle zemětřesení věděla, se rozhodla varování nevydat. Panovaly totiž obavy, že by evakuace zaplněných hotelů přinesla finanční ztráty, zejména kdyby se ukázalo, že poplach byl planý. 

Paradoxní radost

Podle kusých zpráv zázrakem přežili nápor vln obyvatelé obtížně přístupných Andamanských ostrovů, jejichž kultura je na úrovni mladší doby kamenné. Pro některé antropology je to důkaz, že se tito lidé, žijící v daleko užším vztahu s přírodou, dokázali na základě nějakých varovných signálů na příchod katastrofy připravit. Jak to doopravdy bylo, vědí jen sami domorodci a příslušné indické úřady. Dokud neznáme žádné podrobnosti, lze jen těžko soudit.

Skutečnost, že sloni, buvoli, levharti, šakali a jiná zvířata unikli smrti, ještě neznamená, že by zvířena postižených oblastí neutrpěla ztráty. Mořské 

pláže nejsou určeny jen pro turisty, ale představují důležitý přirozený biotop mnoha druhů. Hnízdí zde ptáci, v jemném pobřežním písku kladou vajíčka ohrožením vyhubené mořské želvy - karety a kožatky. Zoologové teď budou s napětím očekávat, zda mořské želvy dokážou svá někdejší hnízdiště vůbec nalézt. Mangrovové porosty na přechodu pevniny a moře jsou útočištěm a také bohatou zásobárnou živin a potravy pro tisíce živočišných druhů. Ve spleti kořenů magrove vyrůstá v jakýchsi rybích školkách potěr mnoha druhů. Jsou mezi nimi i nádherně zbarvení obyvatelé korálových útesů, jako jsou pomci, klipky nebo sapíni. Nápor milionů tun vody místy změnil tvář pobřeží, zcela pohřbil některé ostrovy a rozlámal pobřežní korálové útesy. V několika vteřinách zmizely celé ptačí kolonie i se snůškami a letu neschopnými mláďaty, stejně postižené jsou kolonie lachtanů. Pohroma se nevyhnula ani obyvatelům vodního světa – rybám. Svět obletěly fotografie bizarních hlubinných ryb - chimér, ďasů, chřestivců a šírotlamek -, jež vodní živel vyvrhl z hlubin. Paradoxně k velké radosti zoologů, protože ulovit hlubinné ryby k výzkumným účelům v jejich přirozeném prostředí je složité, a hlavně nákladné. Mnohem horší než smrt tisíců zvířecích jedinců je dopad na přírodní prostředí. Do vody se dostaly tisíce tun odpadů nejrůznějšího druhu - stavební materiály, plasty, ropné produkty z nádrží aut a rybářských lodí, ze zničených skladů pak nebezpečné chemikálie. To vše znamená další ránu pobřežním ekosystémům tropických moří už tak narušeným intenzivním rybolovem a rostoucím turistickým ruchem.

Je otázka, jak dlouho obnova přirozené rovnováhy prostředí potrvá, a hlavně zda je vůbec ještě možná. Dnes už je zřejmé, že ani ty nejdokonalejší smysly umožňující zvířatům přežívat přírodní katastrofy jim nebudou nic platné, pokud bude člověk zasahovat do dějů na této planetě tak jako dosud. Důsledky devastace životního prostředí Země postihnou všechny bez rozdílu a konečné účtování přírody s lidmi může mít rozměry, proti nimž bude loňská katastrofa pouhou epizodou.

 Archiv, časopis Krásná 2005