Karel Laštovka - Hana Zagorová, zpěvačka
Karel byl zvláštní člověk. Měl svérázné názory na život, ale byly to názory velmi čistokrevné. Prostě správné. Mluvili jsme častokrát o tom, že by mě rád namaloval. Připravovala jsem v té době jednu ze svých desek a řekla jsem si, že by bylo pěkné, kdyby deska měla malovaný obal, ne fotku.
Jednou v noci jsem si namíchala do sklenice velké campari a měla jsem chuť si s někým popovídat. A tak jsem zavolala Karlovi:
„Já ti mám takovou depku. Co piješ?“ řekl do telefonu.
Popsala jsem mu barvitě sklenici ve své ruce a on řekl, že mi ji hrozně závidí. A že nemůže spát a že možná bude něco dělat. Rozloučili jsme se, já namíchala ještě jedno campari, na obě skleničky jsem dala alobal, zavolala jsem si taxíka a jela k němu. Zazvonila jsem u jeho dveří a on měl neuvěřitelnou radost. Seděli jsme spolu až do rána a povídali si o životě.
Karel byl zvláštní člověk. Měl svérázné názory na život, ale byly to názory velmi čistokrevné. Prostě správné. Mluvili jsme častokrát o tom, že by mě rád namaloval. Připravovala jsem v té době jednu ze svých desek a řekla jsem si, že by bylo pěkné, kdyby deska měla malovaný obal, ne fotku. Promluvila jsem si o tom s Karlem a on byl pro. Namaloval mi tedy obal na desku a vznikl trochu jiný portrét, než jsou ty ostatní. Maloval ho s tím, že má být na obalu desky Světlo a stín. Namaloval mě oblečenou, bylo mu jasné, že akt by Supraphon na desku nedal. Možná proto se rozhodl, že mě namaluje ještě jednou. Obraz, který byl na desce, se moc líbil Monice Vágnerové, manželce mého kapelníka Karla, a tak jsem byla pro, aby ho měla ona. Řekla jsem si, že já si nechám ten další portrét, který Karel udělá. Jenomže k tomu už nedošlo.
Jednou jsme si povídali a řeč přišla na Vlastimila Harapese, jehož jsem velmi obdivovala, ale neznali jsme se. Karel mi řekl, že k němu Vlastík občas zajde a že najde příležitost jak nás seznámit. Takže to byl právě on, kdo měl v úmyslu iniciovat moji první schůzku s mým prvním manželem.
Archiv, Krásná paní
