Samota není osamění
Ano, to potvrzuji. Žiji už mnoho let sama, a přesto si nepřipadám osamělá. Mám totiž tři hodné děti, které mi neustále volají a já jim. Velice často se vídáme, což je pro mne radost.
Zrovna dnes jsem mluvila s jednou známou, která má také tři děti, a vlastně je nemá, protože s ní nemluví. Nedovedu si představit, že bychom my spolu nekomunikovali, neřkuli nemluvili. Ta paní je z toho velice smutná; nedivím se jí, také bych byla. Samota je dobrá – ale jak pro koho.
Mně se líbí. A užívám si ji. Ale vím, že jsou lidé, kteří se samoty bojí. Mám jednu další známou, která žije celá léta v nedobrém manželství. Říkám jí: tak už se pro pána krále rozveď. To nemůžu, odpovídá, to bych zůstala sama a toho já se bojím! Proč? Přece je lepší žít sama a v pohodě než se pořád s někým jen hádat. Nevím, já to tak alespoň vnímám. Jak říkám, jsem sama, jsem sama ráda, ale rozhodně nejsem osamělá! Konečně osamělá bych se mohla cítit i mezi lidmi, kteří mi nevyhovují, a to je daleko horší než být sama. Asi mám štěstí, že jsem uzpůsobena tak, že je mi samotné dobře.
Řekněte sami: není lepší spokojená samota než trápení s někým, s kým mi dobře není? Když člověk stárne nebo už je starý, tak by přece měl žít spokojeně. Nebo ne? Nebojte se toho, samota není zlá; já sama si dokonce myslím, že je bezvadná.
Zkuste to! Uvidíte, že vám bude fajn, a přátele si vždycky můžete najít!
Kamila Moučková
Archiv, časopis Krásná 2011
