„Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (1. díl)
Vypadá to, že nic se tak nemění jako výstavné budovy. Posuďte sami! Tam, kde stojí dnešní zámek Sychrov, stával původně dům pánů z Kyjova. Ten si koupil Vincenc Lamotte z Frintroppu a nechal dům v letech 1690–1693 přebudovat na patrovou barokní budovu s věží a kaplí. V roce 1740 koupil zámek František Josef z Valdštejna, který se o zámek moc nestaral a nechal ho poněkud zpustnout. Bydlel totiž v Mnichově Hradišti a na Sychrov jezdil sporadicky. Situace se zásadně změnila v roce 1820, kdy Sychrov koupil kníže Karel Alain Gabriel Rohan a Sychrov se proměnil od základů.
Rohanové řiišli do Čech z francouzské Bretaně a rozhodli se tady natrvalo usadit. Důvodem byla Velká francouzská buržoazní revoluce, která zatřásla jejich prastarými hodnotami a připravila je o vlast. Naštěstí ne o finanční prostředky. Urozené rody bývají prozíravé a peníze si pečlivě ukládají. A tak si Rohanové koupili zámek v místech, která jim připomínala rodnou zemi. Natolik si v Čechách zvykli, že se nevrátili do Francie ani později, když se poměry změnily a nový král je zval zpět.
Karel Alain Rohan vložil do přestavby Sychrova spoustu energie. Nejdřív zboural věž, která byla stejně poškozená bleskem, a nechal zámek přestavět na čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu s nádvořím. V započatém díle pokračoval i jeho potomek – Kamil Josef Idesbald Filip Rohan, který dal zámku dnešní podobu honosného sídla ve stylu romantické novogotiky s kontrastem červené omítky a světle šedého kamene. Od té doby má zámek dvě věže – Rohanskou a Bretaňskou, a především překrásný anglický park, kterému Kamil Rohan věnoval mimořádnou pozornost.
Dcera posledního majitele zámku dr. Alaina Rohana – Marguerite KottulinskáRohanová (1923), která dnes žije v Rakousku, zámek často navštěvuje. Snaží se, aby žil, aby se mu vrátil dřívější lesk. Založila dokonce společnost Evropa Nostra, která se snaží propagovat zámek v mezinárodním měřítku.
Rohanové jsou spřízněni s královským rodem Bourbonů. V době vlády Ludvíka XVI. se stal příběh, který historii této rodiny zásadně ovlivnil. Dokonce několika jejích generací. Kdo četl Josefa Balsama a Královnin náhrdelník od Alexandra Dumase, ten určitě zná příhodu s náhrdelníkem královny Marie Antoinetty.
Ve skutečnosti to bylo snad ještě dramatičtější. Kardinál Louis de Rohan se zamiloval do francouzské královny Marie Antoinetty, dcery císařovny Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Provdala se za Ludvíka XVI., což se jí stalo osudným. V roce 1793 byla Konventem odsouzena k smrti a popravena.
Louis de Rohan sice královnu tajně miloval, ale v dobách jejího útlého mládí jí velmi ublížil. Býval totiž vyslancem ve Vídni a byl Ludvíkem IV. požádán, aby na vídeňském dvoře nastávající francouzskou královnu trochu omrkl, aby nekupoval zajíce v pytli. Louis ji omrkl a napsal Ludvíkovi do Paříže dost nehorázný dopis. Vylíčil Marii Antoinettu jako hubenou a hloupou osobu, která krásy moc nepobrala... Když pak přijel do Paříže a uviděl ji, otočil o sto osmdesát stupňů a začal ji zbožňovat. Ani ji totiž nemohl poznat, vyspěla, zkrásněla, mohl na ní oči nechat. Ona mu ale nevěřila, ten jeho dopis si totiž přečetla a měla na něho pochopitelně vztek.
Příhoda s náhrdelníkem se stala v dobách předrevolučních. Šlo o nevšední šperk od firmy Boehmer Bassange. Tito věhlasní klenotníci si po celém světě sehnali nejkrásnější diamanty a vytvořili skutečně pozoruhodné dílo – nesmírně drahý náhrdelník. Původně byl určen pro portugalskou královnu, ta ho však odmítla, měla pocit, že je až příliš drahý. Tak ho klenotníci nabídli Marii Antoinettě. Byla z náhrdelníku nadšená a moc ho chtěla. Ale uvědomovala si, že by jí to bylo vyčítáno. Už takhle kde kdo poukazoval na její marnivost. A tak udělala gesto. Náhrdelníku se vzdala s tím, aby se za ušetřené peníze koupila loď. Tak se také stalo a loď byla na její počest nazvána Královnin náhrdelník.
Jenomže vášně žen jsou jako nemoc. Královna musela na šperk pořád myslet a nakonec to nevydržela a s klenotnickou firmou se domluvila, že si náhrdelník vezme, a dohodla si s ní splátkový kalendář. Aby se na tuhle transakci nepřišlo, domluvila se s hraběnkou de Lamotte, že ji vezme na sebe. Že bude předstírat, že náhrdelník koupila ona. Nakonec byl ze všeho skandál a byl do něho zapletený i Louis Rohan, ctěný muž a velký almužník království francouzského. Královna ho totiž požádala, aby se stal garantem koupě. Kdyby se stalo, že by nemohla klenotníkům splácet ona, vzal by dluh na sebe. Louis s radostí souhlasil. Nedomníval se, že by mohlo dojít k nějakým problémům. Ovšem už při druhé splátce královna zjistila, že nemá peníze. A neměla ani náhrdelník, ten skončil u hraběnky de Lamotte.
Začalo velké vyšetřování, kardinál byl obviněn. Nebyl ani náhrdelník, ten nechala hraběnka de Lamotte zničit, vyrvala diamanty a zbytek zlikvidovala. Rohan soud prohrál a při závěrečném přelíčení pronesl slavnou větu: „Jsem Rohan a zaplatím!“
Text: Jan N. Assman A Marie Formáčková (archiv Krásné paní – rok 2003)
