„Tento film je ako všetky spomienky na detstvo, nezvyčajný až neuveriteľný…,“ slyšíme hlas vypravěče, který jako by komentoval projekci amatérských černobílých záběrů, přecházejících do sépie, a jak se malé okénko zvětšuje na celé plátno, obraz získává barvu.
Co by byla televize bez filmu? Zprávy, sport, žvanění, soutěže, muzika a reklama. Žádné velké povyražení! Teprve film dělá televizi televizí. Osudové střety, zvraty, napětí… Příběh.
Holky si malovaly tlusté černé linky, nosily peroxidové natupírované drdoly, zkoušely na kytaru zápaďácké jipijipijééé a odvazovaly se u jaivu. V Praze na tanečních stejně jako ve Žďáru plném roztoužených fagriček.