Jak vychovávat děti? (2. díl)

Formování mentality výchovou

Jiný vynikající psychoanalytik Erik Erikson poměrně přesvědčivě prokázal kardinální roli výchovy, a zejména způsobu nakládání s novorozencem pro vývoj mentality. Erikson měl to štěstí, že po druhé světové válce mohl uskutečnit srovnávací studii u dvou severoamerických indiánských kmenů – Siouxů a Yuroků. Přestože tyto kmeny byly příbuzné a měly stejné fyzické znaky, každý se vyznačoval zcela rozdílným způsobem výchovy dětí. A ta podle všeho produkovala zcela rozdílné mentality obou kmenů.

Yurokové velice brzy nechávají odstavit dítě od mateřského prsu, již desátého dne od porodu. Od té chvíle je dítě krmeno ořechovou kaší a většinou je v péči prarodičů či sourozenců. Když dítě dovrší rok, matka od něj na nějaký čas zcela odchází, aby si dítě odvyklo. Výchova pak spočívá v důrazu na skromnost a odříkání, dítě si nesmí vzít jídlo bez dovolení a při jídle ze společné mísy musí jíst pomalu, jinak je přísně potrestáno. Jako kmen jsou pak Yurokové známí svým důrazem na vlastnictví, jsou to fanatičtí hygienici (muž se musí vykoupat po každé souloži), jedinci bývají většinou podezíraví, nedůvěřiví a nepřátelští k cizincům a příchozím.

Siouxové naopak kojí své děti často až do osmého roku života, odstavují je od prsu teprve, když ony samy chtějí. Čas krmení si určuje vždy dítě a matka se mu přizpůsobuje, a to i v noci. Siouxové vychovávají každé malé dítě jako jedináčka, matka nesmí mít během kojení sexuální styk, aby neporodila dítěti sourozence, se kterým by se muselo dělit o matku a na nějž by žárlilo. Trestáno je dítě jedině, když hryzne matku do prsu, tehdy ho matka silně udeří do hlavy a přiváže ke kolébce. Siouxové jako společnost vynikají především velice pěknými sourozeneckými vztahy, muži jsou odvážní, vášniví a dobře snášejí bolest. K příchozím jsou Siouxové velice přátelští, při napadení kmene jsou však zuřivě krutí.

Imprinting time

To, jak jsou důležité první dny života pro budoucí harmonický vývoj osobnosti, naznačují i výzkumy zvířat. Zakladatel etologie Konrád Lorenz zavedl termín imprinting time neboli čas, kdy je do mláděte vtisknut základní vzorec. Dlouho se například předpokládalo, že tak prostou věc, jako je chůze, si dejme tomu housata osvojí jaksi instinktivně. Ale Lorenz dokázal, že to není pravda. Housata se v „čase vtiskávání“ naučí chodit od svých rodičů. Když Lorenz izoloval v této době housata od svých rodičů, zjistil, že se naučí napodobovat pohyb buď nějakého jiného zvířete, anebo dokonce neživého předmětu – například kutálejícího se míče. Když se pak vrátí takové kupříkladu kutálející se house k rodiči, už se nenaučí ho napodobovat a svůj způsob pohybu již nezmění.

Je velmi pravděpodobné, že velmi raný věk je i u lidí takovým zásadním časem vzorců. Dítě si však do své mysli nevtiskne vzorec pohybový, ale především vzorec emocionální. Co k němu v této době zvnějšku přijde, to posléze od světa očekává a svůj dávný infantilní emocionální postoj ke světu pak každý člověk neustále v budoucím životě opakuje.