Jak vychovávat děti? (1. díl)
Dnes je na trhu mnoho příruček radících, jak vychovávat děti. Na tajemství výchovy však musí každý rodič přijít sám. Přesto pár rad a informací z odborné literatury neuškodí.
Hodné a zlobivé děti
Psychologové May a Hartshorne se ve dvacátých letech 20. století pokoušeli vědecky zjistit, jestli platí ustálené rčení našich babiček: kdo lže, ten i krade a zda skutečně existují „čestné“ a proti tomu „nečestné děti“. Tomu, že „čestnost“ je vrozená vlastnost, která zajišťuje u jejích nositelů správné chování, se skutečně dlouho věřilo. Předpokládalo se, že přirozeně hodné děti zákonitě inklinují ke správným věcem a naopak. Vyplývalo to také z víry, že lze bez problémů určit, co je správné. Výzkumníci tehdy pozorovali malé děti, kterým bylo umožněno podvádět, krást, lhát a vůbec dělat vše, co se jim zlíbí. Projekt skončil pochopitelně zhroucením všech předpokladů.
Mýtus o hodných a zlobivých dětech padl. Například se ukázalo, že děti, které při výzkumu kradly jako straky, neměly skoro vůbec potřebu lhát. A naopak lháře nijak nelákaly krádeže či jiné nečestnosti. Žádné ryze hodné děti se nepodařilo najít a stejně tak se nepodařilo najít žádné děti do morku zkažené. Děti inklinovaly k těm „špatným“ věcem, které se jim zrovna hodily. A klíčovým pro klesání inklinace ke „špatným věcem“ se ukazovalo to, zda dětem někdo řekl, co je špatné, a zda to byly schopny pochopit. Bylo jasné, že výchova není automatický proces, že hodní nejsou prostě hodní od přírody (tuhle lákavou vějičku vrátila do hry opět genetika). Jak ale vychovávat? Čeho se vyvarovat? Existuje vůbec něco jako správná výchova?
Typy výchovy
Výchovných chyb můžeme udělat mnoho. Psychologové prokázali, že rodiči příliš ochraňované děti bývají v dospělosti příliš přizpůsobivé. Také obtížně zvládají zátěžové situace, protože si nevybudují autonomii a sebejistotu. Velmi přísná výchova vyrábí jedince paradoxně rovněž příliš přizpůsobivé, respektive příliš se ztotožňující s převládajícími hodnotami společnosti – „fašistické osobnosti“, řečeno s Theodorem Adornem. K tomu bývají citově nestabilní a netolerantní. Nejhorší je pak pochopitelně nezájem o dítě, odmítání dítěte a projevy nelásky.
Odtud vede cesta k sociálně patologickým jevům, jako je kriminalita. Taková výchova nevybuduje u dítěte respekt k sociálním pravidlům a příchylnost okolí se bude snažit získávat agresivitou. Do této kategorie spadá i někdy stále ještě doporučovaná „liberální výchova“, kdy se dítěti dovolí úplně vše, aby se nějakým mocenským zásahem „nepoškodilo“. Dítě je takovým přístupem však spíše frustrováno, protože necítí zájem rodičů. Dítě po rodičích chce, aby mu nastavili hranice, a nedostatek kontroly pro něj může mít vlastně stejné následky jako nedostatek lásky. Z těchto poznatků vznikl koncept „demokratické výchovy“, která se snaží najít rovnováhu mezi kontrolou a tolerancí. Žádný univerzální a jistý recept však pochopitelně neexistuje.
Role matky
Slavná Freudova žačka Melanie Kleinová zdůraznila právě roli matky a něhy k dítěti v nejútlejším věku. Kleinová vyčetla svému velkému učiteli, jak malou věnoval pozornost postavě matky, na rozdíl od postavy otce (Freud toto své ryze osobní zatížení, způsobené svým vlastním dětstvím, přiznával). Zatímco otec sehrává úlohu v pozdějším vývoji dítěte, zhruba od tří let, role matky a jejího chování k dítěti je klíčová od prvních dnů. V tomto období se vytváří to, co Kleinová nazývá bazální jistota či bazální nejistota. Jakmile dítě necítí v dětství něhu, dotyky, lásku, péči (zcela zásadní roli hraje kojení a dotyk s mateřským prsem), vytvoří si hluboké obranné reakce vůči světu. Takové dítě v budoucnu trpí pocitem viny, agresivitou, nedůvěřivostí. Tuto zákonitost potvrdily i výzkumy se zvířaty – s krysami či s mláďaty opic Makak rhesus.
Ale, jak ukázal analytik Brody, bazální nejistotu nemusí vytvořit jen absence dotyků a kojení, dítě podle jeho studie velice citlivě a vnímavě reaguje na emocionální rozpoložení matky, s nímž ke kojení přistupuje. Klíčové jsou pak takové faktory jako uvolnění matky při kojení, tempo kojení, způsob odstavení dítěte od prsu, laskavé mluvení apod. Jakoukoli mrzutost či nedobrou náladu kojící matky dítě okamžitě vycítí, ztratí pocit totálního bezpečí a začne „vyrábět“ emoce, které pak často nevědomě opakuje celý život – úzkost ze světa, nejistota, pocit nepatřičnosti, frustrace.
