Jak si užít postel
V době, kdy se singl domácnosti skloňují ve všech pádech, mívá řada samostatných žen občas problém vyrovnat se s tím, že jim do jejich tak intimního prostoru, jako je postel, někdo vstoupil – a neodejde a neodejde! U starších dvojic zase často vzniká nežádoucí trojúhelník. Tím třetím není milenec, ale chrápání. Zdaleka však nejde jen o živé partnery: užít si postel totiž znamená pamatovat na spoustu věcí!
Především je nutné uvědomit si, že postel by měla být dostatečně velká. I žena žijící sama může mít občas návštěvu, která se zdrží přes noc. Je docela zajímavé, že muži žijící jako singl si téměř výhradně pořizují dvojlůžka. Jako lovci vědí, že občas se dostatečně velká past vyplatí. Něžnější část lidstva bývá zdrženlivější, snad má pocit, že touto volbou dává najevo, že jí něco – či spíše někdo – chybí. V každém případě by mělo mít lůžko i pro jednoho šířku alespoň 120 centimetrů, takzvaně na přilehnutí. Když nic jiného, je zde spousta místa na knížky, nějaké mlsání – nebo prostě jen pohodlí. Z praktického hlediska se však doporučuje postel se šířkou 180 centimetrů, na níž se pohodlně vyspí dva, a to nejen příležitostně.
Dvě ložnice pro jeden pár
Jestliže se mezi partnery objeví spory, ale hlavně rozdílné pracovní vytížení, a zejména odlišný časový harmonogram (neřkuli potká-li se „sova“ a „skřivánek“), nastává problém. Pak se dobře nevyspí ani jeden. Samostatné ložnice sice většinou známe jen z filmů z první republiky nebo ze života aristokracie, ale ruku na srdce – není romantičtější občasná návštěva toužícího partnera než pravidelně se opakující vyčítavé pohledy nad pozdním příchodem nebo únavou toho druhého?!
Oddělení spaní se v rodinách ostatně občas praktikuje – například po narození dítěte, aby se alespoň jeden z rodičů v noci vyspal. Moderní tatínkové se už dnes nezříkají vystřídat své partnerky v těžké řeholi nočního uspávače.
Samostatné ložnice se ostatně mohou využívat jen občas – během nemoci, účetní uzávěrky nebo pozdního návratu. Ten toho druhého nadchne jen těžko. Mohou mít i podobu takzvaně velké a druhé malé ložnice, jakéhosi pokoje pro hosty, který lze využít podle okolností. Pro ženu má existence vlastní ložnice ještě jednu velkou výhodu – její vzhled může zcela přizpůsobit svému vkusu. Muži rozhodně nejásají nad růžovým, fialkovým či bílým povlečením, o voláncích či spoustě malých polštářků nemluvě. Mužům nelze jejich nechuť k určitým barvám vyčítat, už se tak narodili. Jinak vnímají i osvětlení – 76 procent by se chtělo milovat při rozsvíceném světle, protože je přitahuje nahé tělo partnerky, ženy v intimních chvílích preferují světlo jen v 36 procentech.
A názor odborníků? Psycholog Petr Šmolka tvrdí: „Nikoli blízkost, ale spíše alespoň kapka unikání nabuzuje touhu. Oddělené ložnice manželství neublíží.“
Žena může svého partnera po ránu také překvapit svou „návštěvou“, upravená a navoněná. Lékařské výzkumy prokázaly, že muži mají po ránu dvakrát vyšší hladinu testosteronu než přes den – večer je o 30 procent nižší. Heslo: „Jak se píše v koránu, nejlepší je to po ránu“ – asi nevzniklo náhodou. Většina mužů iniciativu ženy ocení. Důraz na spojení ložnice se sexem u nás stejně trochu pokulhává – podle zjištění společnosti ISOPUBLIC z roku 2004, která prováděla v 27 zemích světa výzkum všech zvyklostí kolem spánku, se říká: 25 procent Čechů se v ložnici vůbec nevěnuje intimnímu životu. Zato si sem stěhujeme počítač. Lékaři před touto výměnou varují – mohlo by totiž u ní zůstat, což se týká zejména mladých mužů.
Že vás trápí spíše opačný problém a rušíte své okolí typickými zvuky nábytku? Jestliže máte starší lůžko z masivního dřeva, zkuste obyčejné mýdlo, které po mírném namočení naneste silným přítlakem na styčné plochy dřeva. Kostru lůžka opět smontujte, a hlavně pořádně dotáhněte spoje. Když nejsou správně vlepeny protihlukové podložky mezi kostrou lůžka a roštem, může postel „klepat“. Tomu zabráníte nalepením protihlukové podložky z gumy či jiného zvuk tlumicího materiálu (musí být odolný proti oděru) na nosné plochy rámu.
V případě chrápání pak bývá existence druhé ložnice často jedinou možností jak přežít noc – i manželství. Podle českých statistik mají čtyři páry ze sta oddělené ložnice právě kvůli chrápání. Ve Velké Británii spí téměř třetina párů starších 60 let odděleně, a to i těch, jež žijí ve funkčním manželství se zdravým sexuálním životem.
Druhá ložnice prostě není až takovým „úletem“ ze světa vědeckofantastické literatury. Při stavbě nového domu je možné na ni pamatovat rovnou, ale i v malém panelovém bytě 3+1 lze pro ni třeba po odchodu dospělých ratolestí vyčlenit bývalý dětský pokoj. Můžete mu říkat „hostovský“, ale záleží jen na vás, kdo v něm – a jak často – bude přespávat.
Nejlepší partneři do postele
Pozor, tady nepůjde o žádnou seznamovací akci! Pro kvalitní spánek a odpočinek je důležitý zejména výběr matrace a roštu. Ženy by si měly dát pozor hlavně na latexové matrace, protože se pomaleji zahřívají a něžnému pohlaví pak na nich bývá chladno. Pro zvlášť zimomřivé se do chladných dnů doporučují matrace s takzvanou zimní stranou, která bývá potažena například vrstvou z ovčího rouna. Oblíbené bývají také matrace s 3 až 4 cm vysokou změkčující vrstvou z tzv. studené pěny, které se přizpůsobí tlaku těla – dokonale jej totiž rozkládá. Pozor, to nemá nic společného s měkkostí či tvrdostí matrace!
Polohovací rošt, nejlépe v elektrické podobě (v oblasti nohou se totiž zvedá v příjemné „lomené“ podobě), ocení každá žena, která v zaměstnání tráví spoustu času stáním, ale také těhotná, o jedincích trápících se s žilním oběhem nemluvě. Otázka, zda je lamelový rošt nezbytný, patří dnes k těm zcela zbytečným – ano! Jen kombinace kvalitní polyuretanové matrace a lamelového roštu doplněná postelí na nožkách zaručí, že se vyspíte na přiměřeně měkké (či tvrdé?), a hlavně odvětrané posteli, což bývá často podceňovaný problém. V době chřipky, ale třeba také klimakteria doprovázeného zvýšeným pocením však každá žena takovou postel velmi ocení.
Důležitý je také výběr přikrývky, polštáře a povlečení včetně prostěradla. V Česku bývá největší problém s velikostí polštářů – naducaní obři o velikosti 70x90 cm do postele nepatří. Polštář má totiž podepírat hlavu a špičkami zasahovat jen po ramenní svaly, to pro jejich lepší uvolnění. Důležité je podepření krční páteře zejména při ležení na boku, aby páteř zůstala v požadované vodorovné poloze. Jakmile hlavu zvedá vysoký polštář, může vás ráno či časem docela pořádně bolet krční páteř i hlava. To je také důvod, proč si takovou oblibu získaly anatomicky tvarované polštáře nebo typy, u nichž je napevno „všitá“ zpevněná část určená právě pro podepření krční páteře.
Pro pohodlí v posteli existují i speciální polštáře z líné pěny, které podepírají unavené nohy, tyto „podkoleníky“ je ovšem nutné pořídit ve specializovaných prodejnách.
Rozhodně se vyplatí nešetřit na povlečení. Za prvé nežehlivý bavlněný satén vyžaduje minimální údržbu bez žehlení, jemná zdrhovadla se snadno zapínají a urychlují převlékání a za druhé se z kvalitní bavlny neuvolňují drobné částice nutící ke kašli – a pak k úklidu. Častému praní se ale nevyhneme – generační cyklus roztočů, živících se zejména šupinkami naší kůže a lupy, totiž představuje pouze sedm až deset dní, proto by se měly lůžkoviny prát každý týden v teplotě nad 54 °C, teprve ta roztoče zničí. Tak proč si nepřiplatit a zbavit se i žehlení? Kdo trvá na damašku, i zde už může sáhnout po provedení v nežehlivé úpravě.
Typ interiéru ovlivňuje i výběr materiálu, kterým se plní přikrývky či polštáře. Například do starších a vlhčích domů nepatří rozhodně ovčí rouno. To sice přijme až 30 procent vlhkosti z okolí, za noc tedy až jeden litr, aniž by se změnily jeho tepelné vlastnosti, ale pak tuto vlhkost postupně uvolňuje zpět do ovzduší. A to by bylo cítit! Pokud nemáte rádi duté vlákno či peří, pořiďte si přikrývku z velbloudí srsti (kašmíru). Vlhko přijímá stejně dobře, ale nic neucítíte.
Archiv, časopis Krásná 2007
