Kukátko – Favoritfilm
Na ten podnik nikdy nezapomenu, byla to malá laboratoř na vyvolávání a kopírování 35mm filmu. Majitel, pan Vlas, měl dříve obchod s gramofony. Zaměstnával pět laborantů a účetního, hlavní slovo však měla jeho paní Anna Vlasová, střihačka, která pracovala ještě na němém filmu s režisérem Lamačem. Firma sídlila v jednom z dřevěných pavilonů na ohrazeném prostranství proti Veletržnímu paláci, které dnes už neexistuje – kdysi se mu prý říkalo Radiotrh. Bývalo tam též shromaždiště Židů, které nacisté posílali… Kam? To jsme tehdy nevěděli.
1941–1945 aneb Hrozně dávno: Favoritfilm
Díky náhodě, svému strýci Františku Utěšilovi a svému zlatému setrovi jsem do Favoritfilmu nastoupila jako asistentka v lednu 1941. Netušila jsem, že se mi film stane osudem. Nikdy nebudu paní Vlasové dost vděčna, že mě naučila, jak vůbec s tím zdánlivě nekonečným celuloidovým pásem zacházet – jak přetáčet, kotouče filmu nerozsypat a nepoškrábat, jak střihnout, jak slepit, jak střihat obraz a jak ho ozvučit.
Ve Favoritfilmu se laboratorně zpracovávaly aktuality a materiály různých malých produkcí – hlavně instruktážní filmy, ale i hrané snímky, zejména dětské. Práce bylo hodně – vždyť před každým hraným filmem tehdy v biografu běžel žurnál a po něm krátký film – a střih tehdy žádal nepředstavitelně mnoho ruční práce: převíjet, značit, škrábat emulzi, lepit.
Jaká to pro mne byla sláva, když jsem sama ustříhala svůj první samostatný film, dvoudílný instruktážní dokument o krasobruslení! Stříhala jsem – kromě mnoha jiných – i první film režiséra Jiřího Krejčíka, byl to dokument o železnici Chlapci v modrém. Pak přijali Vlasovi dvě nové asistentky, Miladu Cetlovou a Marii Hladkou, z níž se později vyklubala známá střihačka Marie Čulíková. Zde začínal v laboratoři Oldřich Špergl, pro Favoritfilm pracoval kameraman Josef Zika.
Svou sérii dokumentů o zvířátkách tu tvořil dr. Staněk, přírodovědec a vášnivý fotograf, který se zbláznil do filmu. Sám si je financoval, napsal si námět, režíroval, stál za kamerou, produkční i asistentku mu dělala jeho paní. Natočil sérii dokumentů o zvířátkách, na kterých jsem pracovala. V květnových dnech dostal pavilon Favoritfilmu zásah, plameny šlehaly vysoko. Film byl tehdy velmi hořlavý materiál – a zřejmě i velmi výhřevný. Když jsem se tam přišla za dva týdny podívat, nalezla jsem v popelu jen rozteklé sklo a kousky roztaveného kovu. Z mého střihačského stolu zbylo jen několik ocelových koleček.
Archiv, časopis Krásná, 2008
