Čeština v malíčku, aneb Škola hrou - podmět a přísudek, pravopis

Se školními i studentskými časy nemám ani já dávno nic společného, případné stresové situace si však celkem živě vybavím. Nic příjemného. Kvantum učiva k opakování, důkladné zkoušení, písemné práce, rozsáhlé slohové práce, diktáty, všelijaké vědomostní testy atd. (To ovšem nehovořím o dalších předmětech). Není toho málo, určitě mi dáte za pravdu. Snaha mít pěkné výsledky, tj. pěkné známky, udělat radost rodičům a koneckonců i sám sobě, nezklamat, něco dokázat. Není to pro každého žáka i studenta úplně jednoduché.

Abych byla konkrétní – český jazyk je tvrdý oříšek. Postupem času člověk zjistí, že ne úplně vždy jsou známky na vysvědčení tím rozhodujícím, tím nejdůležitějším, ale každopádně jsou vždy silným motivujícím prvkem, a to bez výhrady a pro každého! Pěkná známka z mateřského jazyka by však měla být určitou samozřejmostí. Z mnoha důvodů. Vůbec nemám na mysli „i“ nebo „y“, chybně napsanou předponu či předložku, malé či velké písmeno, zapomenutou čárku a další jiné, více či méně závažné chyby. Jde samozřejmě o mnohem víc: o dobrou slovní zásobu a její správné využití, tedy základní předpoklady kvalitní mezilidské komunikace, která ovlivňuje tolik důležité mezilidské vztahy. Správně se vyjadřovat, přesně vyjadřovat své myšlenky, názory, pocity, city, potřeby… I proto je důležité znát a ovládat svůj jazyk. Znalost mateřského jazyka (a samozřejmě to platí o jazycích obecně) nám umožňuje pochopit principy téměř všech oborů lidské činnosti, pomůže nám orientovat se (více či méně) i v oblastech obtížně pochopitelných. Mnohému člověk porozumí – a lépe porozumí, dokáže-li se správně zeptat, správně formulovat své otázky. I to je čeština. Dobrá slovní zásoba nás v mnoha situacích zbaví strachu, trémy, nejistoty. Dovolím si tvrdit, že mnoho lidí, kteří si tzv. dobře stojí se slovní zásobou, jsou samostatnější, zdravě sebevědomí. Ano, mluvím resp. píšu o verbální podobě jazyka – o řeči. Tady není vidět chyba ve výše zmíněných pravopisných „zákeřnostech“. Ale vše souvisí se vším: mluvené jde ruku v ruce s psaným. Je to otázka píle, snahy a též času. V textu jsem záměrně zdůraznila dvě slova: pěkná známka. Vy sami – podle svých schopností, znalostí, umu – vypracujete následující úkoly. V klidu, beze stresu. Jistě to zvládnete na nějakou pěknou známku. A pokud ne hned? Tak časem, pílí, snahou. Chybami se člověk učí.

A) Určete podmět a přísudek

• Odpovězte na mou otázku.
• Na stole je nějaká obálka.
• Pampeliška je léčivá rostlina.
• Život není peříčko.
• Nabídku jsem musela odmítnout.
• Ten mi nic neřekl.
• Žába žbluňk do rybníka.
• Starý šel pomalu kolem plotu.
• Někdo na tě volá.
• Teta se stala zdravotní sestrou.
• První doběhl jako poslední.
• Dýchat je důležité.
• Učení mučení.
• Úkol budu psát až večer.
• Přestaň mi neustále radit.
• Babička byla vždy trpělivá.
• Jana byla velmi šikovná.
• Přišli jste dost pozdě.
• Červená je pěkná.
• Červená barva je pěkná.
• To ti nebudu věřit.

B) Doplňte správně tvary zájmena Já a ostatní pravopisné jevy

• Stále si na něco –těžuje.
• Ozv– se (já) brzy.
• Obě moje kamarádky he–ky brusl–.
• Dav– turistů –hlížel– k vysoké věži.
• Líb– se (já) starší dívky.
• Pozv– ke (já) také Jitku.
• Zapo–li jste tu něco?
• Bav– (já) ruční práce.
• Moje sestra se všem líb–.
• Holky slíb– úplně všechno.
• Co (z,s) toho plyne?
• Ty dvě um– vždy všechno.
• Ve středu mám –borový –pěv.
• (Já) to nevysvětluj.
• Babičku často bol– klouby.
• Rád –bírám houby.
• Nejsem ra–í ptáče.
• Nemusíš (já) stále sledovat.
• Salát z ra–é zeleniny byl skvělý.
• Kamarádce se líb– jeho oči.

A) Podmět a Přísudek

• Odpověděla (ona).
• Obálka je.
• Pampeliška je rostlina.
• Život není peříčko.
• Musela jsem odmítnout (já).
• Ten neřekl.
• Žába žbluňk.
• Starý šel.
• Někdo volá.
• Teta se stala sestrou.
• První doběhl.
• Dýchat je důležité.
• Učení mučení.
• Budu psát (já).
• Přestaň radit (ty).
• Babička byla trpělivá.
• Jana byla šikovná.
• Přišli jste (vy).
• Červená je pěkná.
• Barva je pěkná.
• Nebudu věřit (já).

B) Pravopis

• Stěžuje;
• ozvi se mi brzy;
• hezky bruslí;
• davy vzhlížely;
• líbí se mi;
• pozvi ke mně;
• zapomněli;
• baví mě;
• líbí;
• slíbí;
• z toho;
• umí;
• sborový zpěv;
• mně;
• bolí;
• sbírám;
• ranní;
• mě;
• rané;
• líbí

……………………………………

Vyjde-li místo, tak ještě:

• Přečetl– jsme tvou podrobnou –právu.
• Oba –působy jsou správné.
• Diváci měli možnost –hlédnout všechny filmy.
• Obě dřevěné části jsem –b-l k sobě.
• Zbytečně si to ne-těžuj.
• Přečetli;
• zprávu;
• způsoby;
• zhlédnout;
• sbil;
• neztěžuj

Archiv, časopis Krásná 2011