Být doma na cestách?

Co vás přivedlo do oblasti turismu, ve které se dodnes jako průvodkyně pohybujete převážně v oblasti Číny a jiných asijských zemích?

Od roku 1976 jsem studovala na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně jako hlavní obor sinologii. V roce 1979 se o prázdninách hledal turistický průvodce pro cestu po Číně. Původně jsem měla jet do Karibiku, ale za Čínu platili 500 marek, což pro mne tehdy bylo rozhodující. Mojí jedinou kvalifikací bylo, že jsem v sedmasedmdesátém už jednou tři týdny po Číně cestovala. v Paříži jsem se setkala se skupinou třiceti lidí, kteří se do Číny chystali poprvé a od cesty hodně očekávali.

Jak se vám povedlo přiblížit se kultuře, která je pro Evropany tak cizí?

Na tuto zemi mne jazykově a vědomostmi připravilo studium. Absolvovala jsem i některé kurzy v čínské jazykové oblasti. Na cestách jsem se postupně o Číně hodně naučila a mohla jsem sledovat vývoj posledních téměř třiceti let. V mezikulturním setkávání je, podle mého mínění, lidskost to nejdůležitější. Senzibilitou a zvědavostí je možné zjišťovat rozdíly a zároveň je překonávat. S povrchními kontakty je to v Číně lehké, zvláště když umíte jazyk, dosáhnout hlubšího vztahu trvá podstatně déle. Nejrychleji lze navázat kontakt s velmi prostými lidmi – a těch je v Číně stále ještě nejvíce.

Můžete říci, že již znáte Čínskou republiku jako svoje boty, nebo ještě objevujete bílá místa?

Kvůli nákladům již spousta německých cestovních agentur neangažuje německé průvodce, místo nich to přebírají čínští kolegové přímo na místě. Byla jsem v Číně téměř všude, od Pekingu po Hongkong, na řece Jang-c’, na Hedvábné stezce, ve vnitřním Mongolsku a v Tibetu. Teď bych ráda jela ještě jednou vlakem do Tibetu, ale doposud jsem nedostala závaznou nabídku.

Jaké starodávné tradice a filozofie se zachovaly u Číňanů až dodnes a co z toho na vás dělá největší dojem?

Dnes je zase v centru pozornosti Konfucius. Během Kulturní revoluce (1966-76) byl zakázán. Stejně tak to bylo s taoismem (sinolog říká správně daoismus), ten teď zažívá také obrození, aspoň částečně. Konfucianismus mne tolik nezajímá, protože se tam jedná většinou o patriarchální myšlenky. U taoismu mne přitahuje pozorování a zachovávání přírody a také to, co je s tím spojené – qigong (cvičení s energií) i taijiquan (stínový box) lidem prospívají - vytahují je ze stresu všedního dne.

V posledních letech hospodářství Číny jako by explodovalo a v mnoha oblastech na světovém trhu získává významnou pozici. Hospodářství a politika se vzájemně ovlivňují, a proto mají politické změny v této obrovské zemi význam i pro investory a návštěvníky…

Hospodářský rozvoj je grandiózní. Něco takového se dosud ve světě ještě nestalo. Toto všechno se děje ovšem na úkor obrovského znečištění prostředí a neuvěřitelného vykořisťování prostých lidí, kteří budují zemi a umožňují produkci levných výrobků, na kterých bohatne – na celém světě – malá menšina.

Na politickém poli se v posledních třiceti letech dělo opravdu hodně. Život v Číně je svobodnější, pokud nikdo nepochybuje o moci komunistické strany, je mnoho věcí možných. Jsem až překvapená, jak silně se přizpůsobuje Západu politické vedení v Pekingu. Uvidíme, co se s Čínou stane příští rok během olympijských her a také ve věcech lidských práv.

Provázíte také návštěvníky po Berlíně. Jak se z vašeho pohledu v posledních letech proměnila atraktivita Berlína?

V Berlíně žiji již 37 let, ale pohlížím na něj jinak od doby, co zde provádím turisty. Zajímají mne zvláštnosti tohoto města. Není uhlazené, ale má na sobě všelijaké stopy, což se mi líbí a přitahuje mě. Také mě baví pozorovat, jak se Berlín proměňuje.

Vznikají nové restaurace, kavárny nebo parky, což celek oživuje. Hlavně se mi líbí, že je to zelené město – prý zde na ulicích roste zhruba půl milionu stromů, což není, myslím, v žádném jiném velkoměstě. Někdy říkám turistům, že je to nejkrásnější velkoměsto, které znám. Netýká se to architektury, jež není homogenní a je spíš rozptýlená, ale možností normálního života, vždyť v kterém hlavním městě můžete tak neomezeně jezdit na kole a stále objevovat nová zákoutí?

Ve východní části Berlína, v Marzahnu, se nachází výjimečné rekreační centrum – exotické Zahrady světa – čínská, japonská, indonéská, korejská a orientální. V plánu jsou další. Můžete porovnávat, jak autentické jsou tyto projekty, co se týče jejich národních kultur a filozofií?

Velmi se mi líbí nejen čínská zahrada, ale i ty ostatní čtyři. Rozhodně by měly být více integrované do programů pro návštěvníky Berlína. S tím by se zabily dvě mouchy jednou ranou: jednak se jasněji ukáže i druhá strana Berlína – ty paneláky na sídlišti v Marzahnu – , jednak v těchto zahradách lze také objevit globalizovaný Berlín, který respektuje i integruje jiné kultury.

Většinu času trávíte na cestách, které nejsou vždy bezproblémové, a pak krátce doma – nepřála byste si nějakou změnu? Doposud jste provázela turisty téměř po všech asijských zemích, v poslední době kontinenty měníte. Proč?

Už jako dítě jsem chtěla vidět svět, ve „starším věku“ to nyní dělám. Nové země na mne kladou větší nároky než země, které důvěrně znám. Cítím se všude velmi rychle jako doma, možná jsem taková „turistická světoobčanka“. Raději bych občas cestovala soukromě, ale finanční situace jakožto průvodkyně na volné noze mne stále nutí zase si zabalit kufry na novou průvodcovskou cestu.

Vy jste se narodila přesně na letní slunovrat 20. června - má to pro vás nějaký význam? Existuje v čínské kultuře podobná metafora nebo symbolika?

V tomto bodě jsem asi typická žena Blíženců a myslím, že s tím je spojená moje nezávislost, mobilita a flexibilita. Žádný čínský symbol letního slunovratu neznám. Pravděpodobně to souvisí s měsíčním kalendářem, podle kterého se v Číně lidé stále silně orientují. V měsíčním kalendáři letní slunovrat není.

Podle čínského kalendáře se právě nacházíme v období Prasete – jak významný je to pro Číňany symbol? A jaký význam má tradiční novoroční jídlo jiaozi?

Číňanky a Číňané jsou Prasetem úplně posedlí, protože symbolizuje, kromě jiného, také materiální dostatek a peníze, milují příjemný život a dobré jídlo – velký úspěch má v Číně v tomto období jak normální prase, tak i prasátko jako pokladnička.

Jiaozi jsou zeleninou nebo masem plněné těstové taštičky, které symbolizují sounáležitost. Ke každému Novému roku je společně připravují a jedí rodinní příslušníci. Nic ale nezkazíte, když si jiaozi uděláte i jindy než na Nový rok. Je to pochoutka.

Archiv, časopis Krásná 2007