Karel Laštovka - Stanislava Bannasová-Svojsíková, lékařka
K našemu seznámení se váže kuriózní příhoda. Dá se říci, že díky portrétování jsem získala nejen milovaný obraz, ale také báječnou tetičku Věru a výjimečného přítele.
Portrétování žen ve věku kolem pětadvaceti let je v naší rodině tradicí, a tak máme obraz krásné mladé babičky Julie Svojsíkové, krásné mladé tety Ludmily Stáňové-Svojsíkové... Když byla řada na mně, v roce 1978, začala jsem zjišťovat, kdo se zabývá tímto, mimochodem komunisty ne právě podporovaným, odvětvím malby. Chodívala jsem tehdy často do bývalé galerie Platýz na Národní třídě, kde pracovala velice kultivovaná starší dáma, paní Fialová. Znali jsme se od vidění, pamatovala si mne a já se jí zeptala, zda zná dobrého portrétistu. Velice se tenkrát rozzářila a řekla:
„Ne dobrého, nýbrž absolutně výjimečného – Karla Laštovku!“
Bude však prý problém se k němu dostat. Nakonec ji napadl rafinovaný obchvat – ona mistrovi zavolá ve jménu galerie Platýz a požádá ho o portrét svojí neteře. Brzy jsme byly obě pozvány na návštěvu. Já musela hrozně dávat pozor, abych nezapomněla paní Fialové říkat Věro a tykat jí. Vše dopadlo podle „tetiččina“ scénáře. I pro Věru nezůstalo jen u té jediné návštěvy a měli jsme všichni moc pěkný vztah. Myslím, že jsem se Karlovi nikdy nepřiznala, že tetička Věra vůbec nebyla moje teta.
Karel začínal vždy kresbou. Sedět u něj modelem byla radost. Myslím, že všichni se mu během sezení měli potřebu vyzpovídat. Uměl dát každému pocit výsostné pozornosti a zájmu. Snad je to jeden z důvodů, proč portréty dělají dojem, že nejsou úplně reálné, ale on opravdu nahlížel během těch dlouhých hodin až do našich duší. A portréty jako by povýšil o tohle poznání. Mnohá jeho přátelství jistě souvisela s darem umění naslouchat a věnovat se lidem.
Díky obrazu začalo v mém životě několik pro mne velice důležitých přátelství, která přežila dlouhé roky v jiné zemi i můj návrat zpět. Portrét mě samozřejmě do ciziny provázel a také další Karlovy obrazy, které mi pomáhaly vytvořit si venku domov. Mám k nim úplně jiný vztah než pouze majetnický nebo estetický.
Karel byl mistr situační komiky, velice inteligentní komiky. Jeho vtip byl na světě rychleji než myšlenka. Uměl reagovat tak bleskurychle, že ostatním chvíli trvalo, než jim to došlo. Faktem je, že moje první vrásky byly určitě od smíchu a začaly vznikat při malování mého portrétu.
Archiv, Krásná paní
