Úvod Magazín Zahrada mých snů - Čínská zahrada

Zahrada mých snů - Čínská zahrada

Po romantických zahradách z minulého čísla si dnes odskočíme i do zahrad čínských proto, že průvodcem tohoto čísla i symbolem čínských zahrad jsou pivoňky, a také proto, že rozvojem cestování v 19. století působily v Evropě nejrůznější vlivy, tedy i čínské a japonské. Na rozdíl do japonských zahrad, které u nás známe poměrně dobře už proto, že se jejich obliba opět vrátila, o zahradách čínských se obecně neví.

Přitom umění čínských zahrad patří k nejstarším na světě. V čínských městech vznikala v průběhu staletí tichá, od městského ruchu vysokou zdí oddělená tajuplná místa, která probouzejí nejhlubší emoce, mající mnoho společného s uměním výtvarným i slovesným. Ne náhodou tvořili v Číně nejkrásnější zahrady básníci, malíři a vzdělanci.

Základem čínské zahrady je harmonie a rozmanitost přírodního dění. Cesta čínskou zahradou je cestou, která vyslovuje vše, co člověk potřebuje vědět, aby se přiblížil k tajemství života, je cestou symbolů a náznaků, vyjadřující tvůrčí souhru člověka a přírody. Pracuje se tu s tekoucí vodou i vodní plochou, s měsíčním světlem i temnými zákoutími, s ubíhajícími mračny i klidnými průhledy do nebe. Je to divadlo, které nám vytvořila příroda jemně vedena lidskou rukou. Je řadou jednotlivých, od sebe oddělených scenérií mistrně vytvořených výhledů do okolní přírody, nenadále se objevujících a opět mizících. Její harmonie je založena na rytmickém střídání světlého a tmavého, ostrého a oblého, rovného a klikatého, jin a jang, ženský a mužský princip, dva protiklady tvořící jednotu a vyváženost. Je zde vytvořeno napětí mezi klidnou a dramatickou náladou.

Základním zájmem čínské estetiky bylo jednoduchými prostředky vyjádřit iluzi nekonečného prostoru neomezené prázdnoty na uzavřené ploše zahrady, prostoru obdařeného duchovnem a podporujícího fantazii. Zahrada tak byla místem rozjímání a stala se útočištěm ticha uzavřeným před ruchem okolního světa. Mnozí státní úředníci pečlivě a˙s láskou budovali své zahrady a uchylovali se tam k odpočinku a meditacím. Svým milovaným zahradám dávali poetická jména, vyjadřující jejich základní myšlenku a emoce – zahrada Místa rybářských sítí, zahrada Dalekých vyhlídek, zahrada Uvolněného toulání, zahrada Lví háj, zahrada Hořčičného semínka, zahrada Osamělých radostí, zahrada Pavilonu zelených vln, jezero Zlatého jasu.

Čínští úředníci a politici se vzdalovali do svých zahrad často jen na chvíli, někdy však i na delší dobu, třeba na celý rok a potom se osvěženi vraceli do svého úřadu. V zásadě však platilo, že v určitém věku je vhodné odejít do ústraní, byl to tzv. odchod do stínu, a věnovat se duchovnímu rozjímání a pohledu do svého nitra. V případě českých politiků bych ovšem doporučovala cestu vylepšenou – „odchod do hlubokého stínu až to úplné tmy“, a to na trvalo.

Čínští zahradníci si velmi vážili kamenů, tzv. „mistři hor“ tvořili podivuhodné kamenné kompozice. Kostrou zahrady byly kameny a voda. Zahrada musela působit starobyle a navazovala pocit dálky a nekonečnosti, jemnými optickými triky byla setřena hranice s okolním světem. Na rozdíl od japonských zahrad je kromě přírodních prvků v zahradách čínských mnoho prvků dekorativních, z drobných kamínků a oblázků je seskládaná umná dlažba, přes vodní plochy se klenou pitoreskní můstky, uprostřed vodní plochy či na vyvýšeném místě stojí malebné pavilonky. Bývá zde často i knihovna, čajovna, jednotlivé stavby jsou propojeny zastřešenými chodbami, zdobenými jemně vyřezávaným zábradlím a dalšími dřevěnými prvky, které vypadají jako filigránská krajka.

Dřevo je většinou lakováno, nejčastěji je použita barva červená, zřídka černá. Tyto prvky jsou použity i v interiéru, takže je zajištěna jednota zahrady a domu. Domy i pavilony bývají kryty modrými nebo zelenými keramickými, glazovanými taškami, často s motivy draků. Oproti japonským zahradám je čínská zahrada barevnější a vyumělkovanější. Číňané si ovšem stejně jako Japonci velmi váží přírodních motivů, jednotlivé kameny a kamenné kompozice slouží jako skulptury, staré stromy a různě zkroucené kořeny se ponechávají jako dekorace, a propojují tak přítomnost s minulostí. Velkou vážnost a oblibu získaly pivoňky a chryzantémy, které byly vysoce ceněny, byly vyhledávány a pěstovány v nejrůznějších odrůdách.

Archiv, časopis Krásná, 2005

Pel-mel
Přežitek, nebo tradice? (1. díl) Pražská Grébovka, místo krásy, vína a velkého skandálu