Tygrům zvoní hrana - Jak dál?

Jak dál?

Současná situace, v níž se tygři nacházejí, není kritická – je přímo katastrofální! Tygr jakožto druh sice přežil rok 2000, ale hned prvních deset nového tisíciletí ukazuje, že to bude Pyrrhovo vítězství. Nejnovější odhady hovoří o tom, že ve volné přírodě zbývá nejvýše 3200 posledních tygrů, což je necelých pět procent někdejší světové populace druhu. Před pěti roky žilo ještě kolem pěti tisíc jedinců. Jen v loňském roce bylo v Indii, kde se počet tygrů odhaduje na 1000 jedinců, zabito 120 tygrů.

Indičtí tygři měli už jednou namále. Sčítání na přelomu 60. a 70. let minulého století ukázala, že v celé zemi nežije více než 1800 tygrů. Vláda Indíry Gándhíové proto společně s mezinárodními ochranářskými organizacemi připravila plán na jejich záchranu a v roce 1972 vyhlásila operaci Tygr. V rámci projektu se zvýšil počet tygřích rezervací, zintenzivnil se boj s pytláky i osvěta místních obyvatel. Výsledek předčil očekávání. Během necelých dvou desetiletí se počet tygrů zdvojnásobil. Radost ale netrvala dlouho. Daleko rychleji než počet tygrů rostl počet obyvatel Indie, a tím i tlak na zbylé přírodní zdroje. Od vyhlášení operace Tygr vzniklo sice 21 nových rezervací, zároveň však přibylo 300 milionů lidí a 100 milionů kusů domácího dobytka. Dnes má Indie přes miliardu obyvatel. Tygří rezervace představují nepatrné ostrůvky v krajině, a i tak je jejich území devastováno pastvou dobytka a kácením. Velké nebezpečí představuje ale rostoucí poptávka sílícího čínského trhu s tygřími „produkty“. Není žádným tajemstvím, že kosti, tuk i maso tygrů z indických rezervací je částečným zdrojem příjmů tibetských exulantů žijících v Indii. Pašeráci kostí znají spolehlivé cesty, jak dostat své zboží přes indicko-čínskou hranici do Tibetu a nabídnout je zákazníkům.

Přesto příklad indického projektu názorně ukázal, že i za zdánlivě beznadějné situace je možné relativně rychle početnost tygřích populací zvýšit. Jde jen o to, zda jim dá člověk šanci, a hlavně místo pro život. Podobně tomu bylo i u největšího z tygrů – tygra ussurijského. Když v roce 1937 vyhlásila sovětská vláda jeho úplnou ochranu, nežilo na Dálném východě víc než 30 těchto tygrů. Krátce před rozpadem Sovětského svazu dosáhla početnost v několika rezervacích 500 kusů a zdálo se, že je vyhráno. Za Jelcinovy éry divoké privatizace se však ruský Dálný východ proměnil v kraj chaosu a bezvládí. Z kdysi nepřístupných zón odešli vojáci a s nimi i pracovní příležitosti. Ekonomika se zhroutila a lidé byli ponecháni svému osudu. Jednou z možností obživy se stalo i pytláctví. Hranice na jih se otevřely a mnozí nedokázali odolat nabídkám čínských překupníků.

V tygřích rezervacích znovu zněly výstřely, jejichž ozvěny v Moskvě tehdy nikdo neslyšel nebo spíše nechtěl slyšet. Během několika málo let klesly stavy ussurijských tygrů na polovinu. Zoufalé volání ruských přírodovědců a ochranářů vyslyšeli jejich zahraniční kolegové a na přelomu tisíciletí se podařilo dosáhnout prvních úspěchů v boji s pytláky. Na podzim 2008 se v jedné z tygřích rezervací objevil někdejší ruský prezident a současný premiér Vladimír Putin, aby se osobně účastnil odchytu a označení tygra v Sichote-alinské rezervaci. Jakkoli může být jeho návštěva považována za součást vytváření mýtů kolem jeho osoby, pro zachránce tygrů byla stěžejní už jen tím, že upoutala pozornost. I kdyby nic jiného, skutečnost, že jeden z čelných představitelů státu deklaruje svůj zájem o problémy ochrany přírody, je veskrze pozitivní.

V zoologických zahradách a v soukromých chovech žije možná až 20 tisíc tygrů, převážně ussurijských, indických a sumaterských a jejich kříženců. Tito tygři se ale do volné přírody nikdy nevrátí. Neumějí lovit, nebojí se člověka. Jsou to sice nádherná zdravá zvířata, která však nikdy nepoznala a ani nepoznají, co obnáší život v domovině jejich předků. O osudu tygrů se však rozhoduje daleko za branami zoologických zahrad. Nedokázali jsme zabránit vyhubení tygrů na Bali a na Jávě, ztratili jsme turanské tygry, na vlásku visí osud tygrů čínských. Pokud zmizí poslední zbývající divocí tygři, jejich příbuzní v zoologických zahradách se stanou jen smutnou připomínkou, stíny někdejšího majestátu. Odkázáni na péči člověka, navěky neschopni naplnit úlohu, kterou velké šelmy v přírodě hrají.

Skutečnost, že letošní rok je rokem Tygra, inspirovala ochránce přírody a všechny, jimž leží na srdci záchrana ohrožených druhů, k mnoha akcím. Patří mezi ně i mezinárodní konference a setkání, z nichž by měly vzejít konkrétní úkoly a závazky zemí, které se dnes ještě mohou pochlubit, že na jejich území tygři žijí. Pokud se podaří něco podobného jako na počátku 70. let minulého století v případě medvěda ledního, mají tygři stále ještě šanci.

Archiv, časopis Krásná 2010