Růže je královnou našich zahrad
Tato květina byla často spojovaná s Pannou Marií. Růženec užívaný k modlení se někdy navlékal ze sušených šípků. Růže byly známy již v antice, v egyptských hrobkách byly nalezeny růžové věnce ve velmi zachovalém stavu.
Nejstarší zobrazení růže je na Krétě, kde se nachází freska s modrým ptákem, básnířka Sapfó nazvala růži „královnou květin“ již 700 let př. n. l. Podle řecké báje se bohyně Afrodité vynořila z vln a na místech, kde dopadla mořská pěna, vykvetly bílé růže.
Římané pěstovali růže, které užívali v kosmetice pro výrobu parfémů, při přípravě pokrmů a korunní plátky jako výzdobu při slavnostech. Pak se růže objevily až ve středověku, ale jejich výběr byl omezený. Šípková růže (Rosa canina) je růží planou, její odnože se dodnes používají k očkování neboli šlechtění. Do Evropy se dostaly odrůdy Růže bílá (Rosa alba), domascénská (R. damascena), keltská (R. gallica) a stolistá (R. centifolia), dnes označované jako „staré růže“. To jsou růže jemných barev, neobvyklých vůní a bohatých květů, vytvářející nostalgickou náladu – dnes znovu nabývají na oblibě.
Sběratelé se pídí po zapomenutých odrůdách u starých statků, venkovských sídel a vesnických hřbitovů. Tyto nádherné keře mají jediný kaz na kráse, kvetou totiž většinou jenom jednou v roce po dobu asi tří týdnů. Proto vypuklo velké nadšení, když byla v 18. století dovezena čínská růže (R. clinensis), která však nebyla zimovzdorná, křížením však vznikly nové druhy, tzv. borbonky noisettky a růže čajové. Panuje mylné domnění, že jméno čajové růže je odvozeno od barvy, ale název se vztahuje ke zvláštní vůni, připomínající čaj.
Dalším křížením vznikly tzv. čajohybridy neboli velkokvěté růže, jejichž stovky odrůd známe dnes a stále nové a nové vznikají. Mezi tzv. moderní růže patří též anglické neboli Austinovy růže, které vyšlechtil anglický šlechtic David Austin. Ty se vyznačují robustním vzrůstem, velkými plnými květy a nádhernými přechody růžových, žlutých, meruňkových a oranžových barev. Vycházejí z krásy starých růží, jsou však odolné proti chorobám a proti dešti a opakovaně kvetou. Dále existují růže mnohokvěté, floribundy a polyantky, nižší odolné keře a růže pokryvné a pnoucí. Nově byly vyšlechtěny tzv. patiové neboli miniaturní růže, z nichž některé je možno pěstovat i v nádobách.
Růže jsou děti slunce, potřebují propustnou hlinitou půdu, bohatou na humus, a v dobách sucha je důležitá zálivka odraženou vodou. Pokud si v nespočetných odrůdách a kultivarech vhodně vyberete, najde se růže téměř pro každé místo, kromě hlubokého stínu. Existují však odrůdy, které snášejí i lehký stín. Růže je zkrátka „královnou našich zahrad“.
Archiv, časopis Krásná, 2005
