Richard Feynman – ten, kterého všichni milovali

O fyzice a lásce

Přiznám se, že fyzika mi ve škole prostě nešla. Dodnes toho lituji a tuto vědeckou disciplínu z dálky obdivuji. Možná na mě čeká jako studium třetího věku? Prozatím své mezery doháním alespoň četbou Feynmanových vyprávění o tom, jak se jako kluk naučil spravovat rádia, soutěžil v matematických dovednostech na střední i vysoké, pracoval v týmu s nejslavnějšími fyziky své doby.

Nebyli to jen lidé, ke kterým by vzhlížel. Diskutovali spolu, přemýšleli, přeli se a nalézali ta nejlepší řešení. Žili spolu, dobře se znali a táhli za jeden provaz. Příběhy o řešení fyzikálních problémů jsou ve Feynmanových knihách prolínány něžnými větami o první lásce – Arlene, a já marně vzpomínám na podobná slova, která by kdy vyslovil nějaký Čech. Tak tedy trocha lásky – alespoň ze zahraničí:

„Arlene a já jsme se začali vzájemně ovlivňovat. Ona pocházela z rodiny, která byla velmi zdvořilá a ohleduplná k citům jiných. Naučila i mne být v těchto věcech citlivější. Na druhé straně si ale její rodina myslela, že je správné používat „nevinné lži“.

Já jsem zastával názor, že se člověk nemá starat o to, co si myslí ostatní. Řekl jsem: „Měli bychom naslouchat názorům jiných a brát je v úvahu. Když pak nedávají smysl nebo je považujeme za mylné, tak adié.“

Arlene se hned té myšlenky chytla. Bylo snadné ji přemluvit, že v našem vztahu musíme být k sobě velmi čestní a říkat si všechno přímo s absolutní upřímností. Podařilo se nám to a strašně jsme se do sebe zamilovali – milovali jsme se největší láskou, jakou jsem kdy poznal.“

Proč pochybovat?

Nejen pro fyziky, ale i pro všechny ostatní zůstávají navždy významné Feynmanovy názory na smysl vědy a toho, co je pro ni podstatné – zvídavosti a hloubavosti, otevřenosti pochybnostem. „Právě proto, že v nás hlodají pochybnosti, díváme se novými směry po nových nápadech. Právo pochybovat je důležité nejen pro vědu, ale řekl bych, že i pro jiné oblasti. Je to právo získané v boji. V boji za to, aby člověk směl pochybovat, aby si nemusel být jistý. Chci, abychom nezapomněli na význam tohoto boje a nedopustili, aby toto právo bylo zapomenuto. Jestliže víte, že si něčím nejste jisti, máte možnost to zlepšit. Chci apelovat na to, aby tato svoboda byla zachována i pro příští generace.“

Nemlčí a jasně hovoří také o dalších velmi vážných věcech – například o důvodech, které jeho a ostatní fyziky vedly za druhé světové války k práci na vývoji atomové bomby.

„Pak jsem začal přecházet sem a tam po pracovně a přemýšlel jsem o té záležitosti. V Německu byl Hitler a možnost vyvinout atomovou bombu byla evidentní. A představa, že by ji vyvinuli dříve než my, byla děsivá. Takže jsem se rozhodl.“

Jeden z největších vědců 20. století

Richard Feynman je dnes pokládán za jednoho z největších vědců dvacátého století. Byl jedním z posledních, kteří dokázali obsáhnout fyziku v celé její šíři. Ti, kteří jej obdivovali za jeho života, i všichni ti, které stále oslovují jeho myšlenky, se snaží všemi možnými způsoby zachovat jeho památku i pro budoucnost. Výsledkem jejich práce je spousta článků, vzpomínek, fotografií, a dokonce videozáznamů přednášek či Feynmanových vyprávění. 

Veselá i vážná vyprávění výjimečného muže, kterým Feynman byl, shrnuje také několik knih vydaných v českém překladu nakladatelstvím Aurora. A pro ty nadanější jsou tu Feynmanovy vynikající přednášky z fyziky, dodnes vydávané a doporučované pro výuku na středních i vysokých školách.

Citace pocházejí z knih: Richard Feynman: O smyslu bytí, nakl. Aurora, 2000. Richard Feynman: Snad ti nedělají starosti cizí názory, nakl. Aurora, 2000. Richard Feynman: To nemyslíte vážně, pane Feynmane!, nakl. Aurora, 2001.

Archiv, časopis Krásná, 2008