Rady našich babiček

Mám ráda knížku Bohumila Hrabala Postřižiny a snad díky ní jsem před lety koupila v antikvariátu svázané Listy paní a dívek z roku 1924. Dlouho polehávaly v knihovně. Až jednou jsem na chalupě cídila jakýsi měděný kotlík, nedařilo se mi to, a tak jsem zalistovala v té tlusté bichli a návodů na čištění mědi jsem v rubrice Rádce hospodyňky našla hned několik.

Zkusila jsem kašičku ze soli, octa a mouky a stal se zázrak – kotlík se v mžiku leskl!

A já se začetla. Čas se zastavil a já jsem se ocitla v dobách, kdy naše babičky větraly proužkované duchny, cídily petrolejky a vyšívaly monogramy na kapesníky. Nacházela jsem nejen poučení o šetrném a rozumném hospodaření v domácnosti, ale i odpovědi na rozličné těžké situace. Rděla jsem se studem, jak hodně mi schází do dobré hospodyně, a v upřímné snaze polepšit se jsem si zapisovala, poznamenávala, potom jsem přikoupila Šťastný domov z roku 1906, Hvězdu, Pražanku, Ladu, Domácnost… Ty úžasné recepty, jak uvařit něco, aby to chutnalo jako něco úplně jiného, jak udělati ze starého klobouku knoty do lampy či uvařiti kávu z pražených kůrek od pravé k nerozeznání.

Mám těch rad za ta léta stovky, jsou psány krásnou češtinou a nevím, jestli všechny fungují. Hodně jsem jich vyzkoušela, na některé jsem neměla odvahu – třeba čistit koberec hovězí žlučí či chránit třešně před ptáky s pomocí mrtvého raka. Jistě, je mnoho moderních publikací, které radí, jakou chemikálii kdy použít, ale to nějak není ono. Ty časopisy jsou z časů, kdy se jen zřídka projevovala touha žen po emancipaci a všechno to pečení, cídění a ažurování se dělalo s jediným cílem – učiniti manžela šťastným. Protože „Kdo radosti doma nemá, ten ji marně jinde hledá!“

Tenkrát snad i ty pendlovky tikaly pomaleji, protože na všechno byl čas.

A tak jsem se rozhodla najít si čas mezi divadlem, malováním, dětmi, vnoučky, samoobsluhou a autoservisem a ručně (protože neumím na počítači) jsem sepsala to, co se mi zdálo nejzajímavější a nejdojemnější, a vydala knížku Domácí štěstí. A taky jako oslavu našich moudřejších babiček. Myslím, že každá z nás by docela ráda toho svého neurotického manžela učinila šťastným.

Jenom na to nějak není čas…

Archiv, časopis Krásná 2007