Praga mysteriosa – Vyšehrad
Bájný Vyšehrad, původně jmenovaný Chrasten, leží na nejvyšší plošině skalnatého ostrohu nad soutokem Vltavy a Botiče.
Ukázka z knihy Praga mysteriosa nakladatelství Krásná paní.
Jeho slavná minulost, spojovaná s našimi nejstaršími mýty a pověstmi, začíná už v době kamenné. Archeologické objevy dokládají vývoj osídlení vyšehradské akropole od eneolitu (4. tisíciletí př. Kr.) až do doby nejstarších Přemyslovců, kdy se ve 2. polovině 10. století ve zdejší mincovně razilo na 32 typů denárů.
Nejvýraznější však z nejstarších dějin Vyšehradu zůstává vláda knížete Vratislava II., který se stal v roce 1085 prvním českým králem. Byla to událost do té míry významná, že panovník dal pořídit k poctě své korunovace iluminovaný rukopis, představující u nás vrchol románské knižní malby – tzv. Korunovační kodex, nazývaný také Vyšehradský podle místa nového královského sídla. Vratislav totiž po známém konfliktu s bratrem Jaromírem, pozdějším pražským biskupem, opustil Pražský hrad a přestěhoval svůj dvůr na Vyšehrad. Vystavěl si zde nové sídlo, přebudoval původní předrománský centrální kostel sv. Vavřince na trojlodní baziliku a zřídil zde druhou pražskou kapitulu, která byla potom vyňata z pravomoci pražského biskupa a podřízena přímo papeži v Římě.
Součástí kapituly se stal kostel sv. Petra (později sv. Petra a Pavla). Byla to opět trojlodní bazilika, tentokrát se dvěma apsidami, věžemi a kryptou a král osobně nanosil do jejích základů 12 nůší kamene, jak bylo zvykem v Římě při budování vatikánského chrámu. Vratislavův syn Soběslav I. pokračoval v záměrech svého otce: v roce 1129 dal baziliku nákladně opravit, ale 1249 kostel vyhořel.
Nový význam tomuto místu přisoudil Karel IV. Ještě jako markrabě sepsal korunovační řád, kde stanovil, že český král v předvečer korunovace vykoná cestu na Vyšehrad a jako první sám tuto cestu uskutečnil 1. září 1347. Tím ideově propojil Vyšehrad s Pražským hradem. Souvisí s tím bezpochyby i Karlova dostavba chrámu sv. Petra a Pavla, kterou v gotické podobě zahájila už Karlova matka Eliška Přemyslovna před rokem 1330. Celá tato gotická fáze – jak Eliščina stavba s dlouhým chórem, tak i Karlova se zkrácenou chórovou částí – zanikla za husitských bojů se Zikmundem roku 1420. V pozdějších dobách se Vyšehrad proměnil na barokní vojenskou pevnost a chrám se postupně také barokizoval.
Současná novogotická podoba je výsledkem mnoha dalších přestaveb. V první etapě regotizace se postupovalo podle plánů Josefa Mockera (1885–1887), kdy se částečně odstranil barokní plášť kostela. Interiér pojal Mocker jako trojlodní síňový prostor s bohatou povrchovou polychromií jednotlivých architektonických článků. Zároveň se přistoupilo k úpravě přilehlého hřbitova za spoluúčasti architektů Antonína Barvitia a Antonína Wiehla. Hřbitov nyní dostal ráz národního pohřebiště se Slavínem, společnou hrobkou zasloužilých osobností národa. Konečně v poslední stavební fázi těsně před rokem 1900 se nahradilo průčelí – bohužel nepříliš šťastně – retardovaným novogotickým průčelím podle návrhu Františka Mikše.
Půdorys areálu Vyšehradu: 1 – Táborská brána, 2 – brána Špička, 3 – Leopoldova brána, 4 – rotunda sv. Martina, 5 – Nové děkanství, 6 – bazilika sv. Vavřince, 7 – purkrabství, 8 – románský most, 9 – bazilika sv. Petra a Pavla, 10 – vyšehradský hřbitov, 11 – Slavín, 12 – Staré probošství, 13 – Nové probošství, 14 – Cihelná brána
Rotunda sv. Martina na Vyšehradě je nejstarší ze všech tří dochovaných pražských rotund. Pochází z 11. století, kdy patrně, soudě podle zbytků pohřebiště v těchto místech, sloužila jako farní kostel. Rotunda si dodnes zachovala původní kvádříkové zdivo, i když nově vyspárované, a zvláštní parabolickou apsidu svisle členěnou lisenami. V roce 1841 se uvažovalo o odstranění rotundy v souvislosti se zbudováním silnice na Pankrác.
Zásluhou hraběte Chotka se ji však podařilo zachránit a v letech 1878–1880 byla obnovena architektem Antonínem Baumem v duchu dobového historizujícího romantismu. Směrem k jihu byl tehdy kvůli pankrácké silnici proražen nový vchod místo původního západního a opatřen novorománským ústupkovým portálem s vloženými sloupky. Ve stejném stylu se upravila také lucerna, obloučkový vlys s korunní římsou a hluboké špalety oken.
Archiv, časopis Krásná, 2010
