Pomerančovník

Pomerančovníků je asi 400 odrůd. Pomerančovník trpký, latinsky Citrus aurantium bergamia, pochází z jihovýchodní Asie, odkud jej Arabové v 11. století převezli do Španělska. Pomerančovník sladký, latinsky Citrus sinensis, pochází z Číny, kde o něm nalezneme zmínky ve spisech starších než 3500 let.

Pomerančovníky byly sázeny a pěstovány v babylonských zahradách a s karavanami se dostaly nejdříve do Indie a odtud byly převezeny portugalskými mořeplavci do Evropy.

Tento stálezelený strom kvete po celý rok a celý rok nese ovoce, hlavní sklizeň je koncem února a v březnu. Za jeden rok se z jednoho pomerančovníku může sklidit až 20 000 plodů.

Z příjemně vonících květů se těží pomerančový olej (z 250 kg se získá 1 kg), sloužící k výrobě pomerančového cukru a sirupu. Květy a kůra pomerančovníku trpkého jsou surovinami k výrobě likérů, limonád i parfémů.

Pomerančovník obsahuje ovocný a hroznový cukr, 13 minerálních látek a 14 vitaminů, především vitamín A, B₁, B₂, B₅, B₆, C, E a PP. Doporučuje se jako uklidňující prostředek při nervozitě a poruchách spánku, při nechutenství, k stimulaci vyměšování slin a žaludečních šťáv, proti dávení, zácpě, horečce, bušení srdce, při rekonvalescenci, ke zpomalení stárnutí a během růstu. Také jako kožní tonikum na suchou kůži a prasklé žilky, jakož i k stimulaci výměny buněk, jako aromaterapie.

Archiv, časopis Krásná 2007