Pojďte s námi!

Přibližně týmiž slovy jsme v minulém čísle otvírali pravidelnou rubriku krásná paní on-line. Před měsícem jsme Vám nabídli internetový humor, dnes začínáme s pravidelnou „výukou“. Našim partnerem bude internetový portál Seznam, který Vás bude (spolu s námi) provázet pro Vás tajemným, pro Vaše dítě banálním světem virtuální reality internetu.

Budeme se ty z Vás, které používají počítač jen jako relaxačního partnera a „mastí“ na něm karty, snažit laskavě a nenásilně přimět k tomu, aby si s nim začaly povídat, hledat na něm užitečné informace a – pokud to ještě neumějí – posílat jeho prostřednictvím e-maily a dokoce i chatovat (jedno z cizích slov internetové hantýrky, kterou v příštím čísle vysvětlíme, protože součástí třetího pokračování cyklu Pojďte s námi, bude m.j. slovník internetového slangu, z kterého Vám vstávají vlasy hrůzou, když ho Váš syn - Vaše dcera - používají, jakoby se nechumelilo).

Dnes přinášíme úryvek z článku, který nenajdete jinde než na internetu a kde se m.j. dozvíte i význam tajemného slova chat. Napsala ho psycholožka Barbora Burianová z Kojeneckého ústavu v Teplicích.

Výměna pohlaví

Tak, jak se internet stával čím dál tím běžnější součástí každodenního života, začal také přitahovat pozornost psychologů. První výzkumy se týkaly komunikace zprostředkované počítačem, která na síti začala fungovat jako jedna z prvních služeb. Pozornost byla tehdy upřena zejména na vliv e-mailové komunikace na pracovní výkonnost a její dopad na vnitřní organizaci firem či jiných institucí. Tyto prvotní výzkumy z Carnegie-Mellon Univerzity v Pitsburghu z osmdesátých let již poukázaly na to, že nemožnost sluchové a zrakové zpětné vazby, tedy nemožnost získávat nonverbální informace, významně zeslabuje sociální vliv na komunikujícího. Původce zprávy je většinou výrazně soustředěnější na sebe a své ego než na obecenstvo, kterému je e-mail určen. Určitá anonymita média podněcuje neinhibované jednání a je také příčinou toho, že lidé mají tendence chovat se častěji méně zodpovědně v e-mailové komunikaci, než je tomu v komunikaci tváří v tvář.

Jak se vlastně orientujeme v prostředí internetu, chceme-li například navázat kontakt s nějakou neznámou osobou nebo nezávazně „chatovat“ (z angl. chat – povídat si, klábosit; výraz internetové hantýrky pro synchronní komunikaci on-line), když nám chybí tak důležité nonverbální informace? Jako lidé jsme zvyklí – a naše kognitivní funkce tomu napomáhají – používat kategorie a stereotypy v hodnocení lidí, nehledě na samotné chování posuzované osoby. Vybíráme si tu nejrychlejší cestu, kterou můžeme dospět k dojmu, i když třeba vede k špatným poznatkům a chybám. Často se rozhodujeme unáhleně podle podobnosti posuzované osoby s určitou sociální skupinou, které jsme již přisoudili určité vlastnosti.

Věk a pohlaví jsou kategorie, které přicházejí na řadu jako jedny z prvních. Pohlaví je na internetu možno přece jen lépe dešifrovat (samozřejmě za předpokladu, že protějšek zrovna neexperimentuje se svou identitou), neboť uživatelé obvykle volí své přezdívky, v internetové hantýrce „nicky“, v rodu svého pohlaví. S věkem je to již poněkud složitější. V profesionálních diskusních skupinách na věk s velkou pravděpodobností dotázáni nebudete, ale v „zábavních“ sociálních prostředích je tlak na to, abyste odhalili svůj věk a pohlaví, velký. Chcete-li si například popovídat v některé mezinárodní chatovací místnosti na IRC (Internet Relay Chat), jeden z prvních dotazů, se kterými se setkáte, může vypadat takto: „a-s-l?“ Je to zkratka pro „age, sex, location“, tedy věk, pohlaví a místo. Vypadá to, jako bychom byli v sociální interakci téměř paralyzováni, dokud neznáme dvě jmenované základní charakteristiky.

Zvlášť zřetelně je to možné ukázat na příkladě z prostředí internetové hry MUD, což je zkratka anglického „Multi-User-Dungeon“. MUD je tedy obdoba hry „Dračí doupě“ s tím rozdílem, že je možno zapojit se kdykoli a všude, kde je připojení k internetové síti. V této hře existuje nezřídka také možnost zapsat se do hry jako „neutrální pohlaví“. Hráči, kteří se pro tuto kategorii rozhodnou, jsou pak dotazováni až dvakrát častěji na své skutečné pohlaví a poté také „přezkušováni“, zda jsou skutečně tím, co říkají. Výměna pohlaví, téma objevující se v literatuře jako „gender-swapping“, je v synchronních prostředích a MUD velmi častým jevem.

Podle jedné ze studií je například na určitém japonském MUD přihlášeno 1,5 milionu uživatelů. Mezi registrovanými členy připadá na 4 skutečné muže 1 skutečná žena. Ve hře je však poměr mužských a ženských postav 3:1. Jinými slovy, tisíce hráčů využívají možnosti „výměny pohlaví“. Záměna pohlaví může být způsobena nejen touhou experimentovat, ale zejména v prostředích, jako je MUD, snahou profitovat z ženské role. Jak mnozí hráči popisují, vydávat se za postavu ženského pohlaví přináší mnohé výhody. Ostatní hráči jsou ženské postavě především více ochotni poradit nebo pomoci a jejich postoj je obecně vstřícnější. Na druhou stranu si ale také někteří „převlečení muži“ stěžují, že bývají nezřídka sexuálně obtěžováni.

Jazyk a vyjadřovací prostředky hrají na internetu podstatnou roli, zejména kvůli nedostatku nonverbálních informací. Záměrně zde neužívám slovo nepřítomnost, poněvadž uživatelé v průběhu let vyvinuli celou řadu možností, jak doprovodné emoce nebo gesta vyjádřit. Nepatří sem pouze všeobecně známé „smajlíky“, tedy značky pro veselý nebo smutný obličej :-), :-( (značky je nutné nahlížet jako otočené o 90°). Součástí jsou i zdvojené samohlásky, důraz vyjádřený velkými písmeny, vykřičníky, ale také soubor nejrůznějších zkratek, většinou převzatých z angličtiny, jako například LOL (Laughing out loudly = směji se nahlas), či ROFL (Rolling on the floor laughing = svíjím se smíchy na zemi).

Můžeme tedy říci, že internetová subkultura vytváří svůj vlastní slang, ale zároveň každá z jejích specifických podskupin vyvinula svou osobitou hantýrku, jako je tomu například u hráčů MUD. Tento unikátní žargon dává členům skupiny pocit sounáležitosti s ostatními členy a zároveň tak odlišuje skupinu od skupin jiných. 

Archiv, časopis Krásná, 2003