Platon (427–347 př. n. l.) - Žena je muž, který byl potrestán
Jeden z nejvýznačnějších řeckých filozofů, tvůrce objektivního idealismu. Pozorovatelný svět pokládal za nedokonalý obraz nepozorovatelných forem a idejí. Hlavně ve středověku byl tak oblíben a opisován, že řecká filozofie byla díky němu pokládána za převážně idealistickou.
Pocházel ze staré aristokratické athénské rodiny, která odvozovala svůj původ od krále Kodra a díky tomu patřila k předním představitelům místní oligarchie. Platon byl tak předurčen k politice, odradila ho však od ní hrůzovláda oligarchické třicítky po skončení Peloponéské války, i když trvala jen krátce. Jeho nechuť k politice ještě zesílila po odsouzení Sokrata, jehož horlivým žákem byl od svých dvaceti do osmadvaceti let. Platon popsal Sokratovy myšlenky i jeho poslední chvíle v knize Faidon.
K Platonovým učitelům patřil i Kratylos, který rozvíjel Herakleitovo učení (ten poprvé formuloval dialektiku svým „panta rhei“ – „vše plyne“ – a byl autorem výroku „Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš“). Kratylos šel ještě dál a tvrdil, že do téže řeky nelze vstoupit ani jednou, navíc hlásal nemožnost definování čehokoliv a proměnlivost všeho dovedl do absurdna. V tom s ním Platon nesouhlasil a dostal se s ním do sporu.
Platonův život je plný zajímavostí a záhad. Ještě za života Sokrata pro něj psal milostné básně, později byl velice zaujat krásným jinochem Alcibiadem – z jejich poměru vznikl okřídlený pojem „platonická láska“, který je většinou mylně vykládán jako sentimentální vztah bez intimit. Platon ale napsal ve své knize Symposion, která je pokládána za jedno z největších děl své doby: „Špatný je ten milovník, jenž více než duši miluje tělo“, a dospěl k tomu, že „smyslem lásky je plození krásy“.
Platon rád a hodně cestoval. Když si prodejem oleje zabezpečil slušné peníze, umožňující mu realizaci této záliby, putoval dvanáct let po Egyptě, Řecku, oblasti dnešní Itálie a Sicílie. V Syrakusách se dostal do ostrých sporů s místním vládcem a byl prodán do otroctví. Naštěstí ho poznal na trhu s otroky jistý kyrénský občan a vykoupil ho. Po návratu do Athén Platon otevřel ve své zahradě za městem školu nazvanou Akademie, kde zdarma vzdělával své žáky ve filozofii. Jeho nejznámějším žákem byl Aristoteles, který do Akademie vstoupil ve svých sedmnácti letech a zůstal v ní dvanáct roků.
Platon byl vyučováním filozofie a psaním knih zcela pohlcen a přerušoval je velice zřídka marnými cestami do Syrakus: přesvědčoval tam filozoficky vzdělaného nástupce předešlého tyrana v duchu své knihy Ústava o ideálním státu, kterému by vládl filozof. Naprosto neúspěšně, vladař skončil ve vyhnanství. Ústava (Politeiá) byla nejrozsáhlejším a obsahově nejbohatším Platonovým dílem a je pokládána za první utopii. Jejímu napsání věnoval mnoho let a pokusil se v ní nastínit nejlepší společenské zřízení, spojení monarchie s demokracií. V ideálním státě má vládnout rozum a věda.
Úkolem státu by mělo být vedení lidí ke ctnosti a blaženosti. V čele státu by byli filozofové, byla by to vláda nejlepších mudrců, kteří by byli nezištnými služebníky a ochránci obce. Nižším stavem pak mají být vášniví lidé, kteří by měli zajišťovat bezpečnost a pořádek jako vojíni a válečníci. Tyto dva stavy by neměly mít rodinu ani žádný majetek – Platon totiž obojí pokládal za nepřekonatelné překážky lidské svornosti a sám rodinu nikdy nezaložil, dokonce hlásal zrušení života rodinného: prospěšnější je společenství žen pod státním dozorem. Také výchova dětí má být řízena státem. Zavrhoval soukromý majetek a doporučoval společné vlastnictví majetku. Některé z těchto požadavků ale později zmírnil.
Slavné je i Platonovo podobenství o jeskyni, ve které jsou od dětství lidé spoutáni na nohou a nemohou otáčet hlavou. Světlo mají jen z ohně za svými zády a vidí jen stíny – a to pokládají za realitu. Kdyby se jeden z nich dostal ven na slunce, byl by zprvu naprosto zmatený. Po návratu zpět do jeskyně by byl všem se svým vyprávěním o světě venku jen pro smích, nikdo by mu neuvěřil.
Platon je považován za autora přibližně 30 spisů psaných převážně formou dialogu, přesto však těžiště jeho působení spočívalo v ústním projevu – dokonce se o spisovatelství nevyjadřoval právě s úctou. Prohlásil, že by podstatu svého učení žádnému spisu nikdy nesvěřil, protože by se tím vydal napospas nepochopení a nepřízni. Smyslem jeho života se sice stala filozofie, přesto nikdy nepřestal být básníkem. Podle Platona se smyslový svět rodí z idejí, které jsou věčné, nadpozemské a absolutní, nevznikají ani nezanikají, nezávisí na prostoru ani čase. Prchavé jsou obrazy, které nám o světě kreslí naše smysly. Nejlepší způsob života je zaměřený na lásku k božským, úchvatným a nádherným objektům, k formám a ideám.
Archiv, časopis Krásná, 2010
