Perský Nový rok – No Ruz

Čím lze tento zajímavý jev vysvětlit? Někteří poukazují na teorii vibrace, jiní na pískovec, z něhož je mešita – hrobka derviše Abu Abdollaha ze 14. století - postavena. Pískovec obsahuje živec, který se časem rozplyne, a dává tak kameni pružnost. Každopádně mešita již dostala dost zabrat a díky opakovanému třesení dokonce na jednom místě praskla.

Toto ovšem není jediné lákadlo Isfahanu, romantického města v centrální Persii (Írán). Ženy přivábí bazar na hlavním náměstí Imam Square. Desítky obchůdků ožívají především v podvečerních hodinách, kdy pomine denní horko. V labyrintu ze 16. století se nabízejí stříbrné šperky, tradiční íránské koberce, skříňky vykládané perletí, bílé sladkosti s pistáciemi podobné tureckému medu či zlato. Šperkaři se dnes ale hodně opičí po kolezích z Evropy a méně se inspirují vlastní tradicí. Kdo má štěstí, objeví přívěsky z 22karátového zlata s motivy létajících lvů a důstojných panovníků z doby Persepolis – města, kde se v 6. století př. n. l. slavil tradiční Nový rok No Ruz (kolem 20. března).

Poddaní z mnoha provincií přicházeli do města Persy k panovníkovi s dárky, aby ho uctili právě v tento den. Když Alexandr Veliký sežehl Persopolis ohněm (370 př. n. l.), odnesl si jeho poklady na 3000 velbloudech. Tak bohaté to bylo sídlo.

No Ruz se slaví v březnu dodnes. Je to doba prázdnin, rodinných setkání a vyvařování. Samozřejmě úroveň oslav je spojena s finanční situací konkrétní osoby. Ti movitější vyrážejí na dovolenou do zahraničí, střední vrstva se spokojí s cestou po domácích památkách. Mnohé rodiny v Teheránu stráví novoroční dny na chatách u Elbrusu. Vyšší poloha přeje zahradničení a vilky bývají ukryty v záplavě zeleně, květin a ovocných stromů. Dávají tak příležitost k potřebnému soukromí. Bazén se naplní čirou vodou z hor, mrazivou, ale osvěžující, v obýváku se pustí na plné obrátky nejnovější hity Benjamina, miláčka dorostenců. Decibely bubnují do bubínků a mládež vstává k tanci. V domácím prostředí odhodí šátky i kabátky s dlouhými rukávy, na veřejnosti povinné oblečení pro ženy nad 9 let věku, a kroutí se ve víru diska. Mnozí vlastní i CD zakázaných zpěváků, kteří odešli do USA, a satelit – přistroj, za jehož vlastnictví ti chudší bez kontaktů jdou k soudu. I když doma je vše uvolněnější, dívky se stejně koupají v šortkách a tričku. Západní styl plavek je pro ně něčím nemyslitelným. Obchody s plavkami či kadeřnictví by se v Íránu rozhodně neuživily.

Mládež se ale přece jen nedá – dívky se vyřádí na make-upu (někdy až moc) a zpod šátku vytáhnou alespoň pramínek vlasů (něco ještě donedávna nemyslitelného).

No Ruz je příležitostí k hodování. Na stole leží spousta mističek, ze kterých si přítomní nabírají – rýže provoněná kořením, kebab, domácí bílý jogurt, kulatý chléb, ořechy, pečené ryby. Jen žádné vepřové! Přesně po muslimsku. U jídla nesmějí chybět džusy, voda, nealkoholické pivo s ovocnou příchutí a čaj ochucený kardamonem. To, co systém zakazuje navenek, ale kompenzuje doma.

Centrum Isfahánu zaplní v novoroční době mnoho domorodých turistů. Při pohledu z dálky pokrývají náměstí před modrou mešitou černé tečky – ženy zahalené do černých šatů a šátků. Působí to smutně. Jen nomádky, které sem občas zavítají, trochu rozveselí náladu nařasenými barevnými sukněmi. Na trhu se sice prodávají minisukně a sexy blůzy, ale to vše jen pro použití doma v úzkém kruhu příbuzných. Jakmile přijde na návštěvu cizí muž, šátek a nepůvabná róba převezmou své místo.

Pro liberální západní duši je takový život nepřijatelný, ale Íránky si asi zvykly. Nic jiného jim ani nezbývá. Na rozdíl od některých arabských států si alespoň nezahalují tvář. Spíše naopak, na „zakuklence“ se dívají jako na zpátečníky.

Nový rok je také příležitostí k předsevzetím, blahopřáním a dávání dárků. Íránci jsou v jádru lidé velmi srdeční, příjemní a dobrosrdeční. K druhým se chovají vstřícně a laskavě.

Takže šťastný nový rok a hoda hafez (a zase někdy na shledanou v Persii).

Archiv, časopis Krásná 2007, Fotografie: Pixabay