Pařížské maličkosti - Hotel de Soubise a Hotel de Rohan
Když zemřel Ludvík XIV., král francouzský, zanechal po sobě zadlužený stát a obrovský zámek, který se pro svou nesmírnou nákladnost stal (m.j.) příčinou státního bankrotu. Versailles byly více než pouhým královským sídelním zámkem, znamenaly dokonce víc, než pouhé zrcadlo jeho absolutistické vlády.
Versailles byly státem ve státě. V jeho středu vládl král, roven slunci, zatímco dvořané kroužili kolem něj jako planety. To byla představa Ludvíka XIV. Kritik na versailleský blahobyt bylo dostatek a tak nebylo divu, že po smrti panovníka, nastal téměř panický útěk šlechty z Versailles, která tu žila pod tíhou dvorské etikety.
Za vlády vévody Orleánského se rezidence opět vrátily do Paříže a došlo tak ke stavebnímu rozkvětu mnoha šlechtických městských paláců tzv. hotelů. Výzdoba paláce de Soubise je dílem nejlepších architektů, těch, kteří se před tím podíleli na výstavbě Versailles. Paláce Matignonů, Soubisů, Rohanů se staly kolébkou toho, co dnes nazýváme rokokem. Pathos baroka ustoupil rafinovanosti a eleganci, velké hlučné tvary uvolnily místo intimnímu, nenápadnému a především vkusnému stylu. Vznikl pojem salon, jako označení určité společnosti, která se stále vymaňovala z pout zvyklostí a absolutistického nátlaku.
Tyto dva nádherné paláce - Soubisů a Rohanů - stojící vedle sebe - jsou dnes součástí pařížského Muzea Historie Francie a nachází se v nich Národní archív. Najdeme je ve čtvrti Marais. Patří mezi nejkrásnější příklady pařížského rokoka.
Oba paláce jsou spjaté i s historií Čech, neboť po Francouzské revoluci odešli Rohanové do Německa a pak zakoupili panství svijanské a žili na zámku Sychrově, trvale až do roku 1945. Jejich sbírky, které přežily v úkrytu, v paláci pařížském, se nakonec po restauraci monarchie dostaly do sychrovského zámku, i když Rohanové byli Bourbony, především králem Karlem X. - který také pobýval nějakou dobu v Praze - a pozdějším králem Ludvíkem Filipem orleánským vybízeni k návratu do Francie a převzetí svých statků, zůstali v Čechách. Dodnes ve Francii na zámku Chabot, žije větev Rohan-Chabot.
Historie paláce de Soubise a jeho první majitelé
Vítězný vojevůdce Francie, Olivier de Clisson, začal stavět sídlo začátkem roku 1371, exteriéry připomínají epochu krále Filipa Augusta. Nejstarší část paláce je dosud dochována i s věžemi na ulici des Archives a je dokonalou ukázkou pařížské soukromé budovy ze 14. století. Palác Clissonů, byl zakoupen roku 1553 Francoisem de Lorraine, vévodou de Guise a jeho ženou Anne d´Este. Byl upraven v renesančním stylu. Vévoda Francois de Guise byl zavražděn: boj hugenotů a ligy katolíků vyvrcholil za Bartolomějské noci z 24. na 25. srpna 1572, kdy byli vražděni hugenoti. Další člen rodu, Henri de Guise, byl zavražděn v samém Louvru a jeho bratr Louis zajat a zastřelen. Poslední z rodu, Marie de Guise, zemřela bezdětná roku 1688.
Palác získal v březnu 1700 Francois de Rohan-Soubise a Anne de Rohan-Chabot. K úpravě a přestavbě paláce si pozvali mladého architekta Pierre-Alexise Delamair na přání jejich syna, pozdějšího kardinála Armanda-Gastona de Rohan. Palác byl podle Delamaira od základu nově zbudován - ten otevřel fasádu paláce na jižní stranu, změnil vstup a vytvořil novou fasádu, ale velmi organicky ji propojil se starou budovou. Vytvořil nádvoří s čestným dvorem se sloupovou kolonádou proti starému paláci, otevírající se do tvaru půlměsíce do ulice Francs-Bourgeois. Za kardinála Armanad-Gastona de Rohan-Strassbourg byla použita monumentální fasáda a byla propojena společnou zahradou s druhým palácem Rohanů.
Za doby Francouzské revoluce po odchodu Rohanů zakoupil palác stát císařským dekretem z 6. března 1808. Císař Napoleon I. uložil v paláci Soubise císařský archiv a v paláci Rohan nechal umístit císařskou tiskárnu, která byla v provozu až do roku 1927. Museum Historie Francie a Národní archív sídlí v paláci Soubise od roku 1867, bylo otevřeno na popud císaře Napoleona III.
Nejnádhernější salony
V roce 1732 se vnuk kardinála Armand-Gastona de Rohana, Hercule Meridiec, v šedesáti letech oženil s devatenáctiletou mladou vdovou Marii-Sophii de Courcillon a to byl podnět ke vzniku nových apartmánů. Byl pozván slavný architekt Germain Boffrand, aby kompletně zařídil interiéry s průhledy pokojů a salonů.
Boffrand vytvořil nejnádhernější salony ve stylu rokoka s bohatými ornamenty, harmonií zlata a barev, bez respektu tehdejších konvencí a zvyklostí. Zcela v novém stylu hravého rokoka. Rokaj a lasturové tvary nad oblouky se tady v Paříži, v paláci Soubise, objevují poprvé zcela volně na stěně. Rokaj, doslova znamená v překladu z francouzštiny hromádku kamení, se stal hlavním námětem rokoka a po něm se odvozuje pojmenování celého období. Palác Soubise se stal vzorem rokoka pro celou Evropu.
Palác Rohanů (Hotel de Rohan)
Druhý palác, sousedící s palácem Soubise, byl postaven 1705 z iniciativy kardinála Armanda-Gastona Maxmiliána de Rohan, biskupa štrasburského, velkého almužníka Francie. Stavební práce jsou opět dílem Pierre-Alexis Delamair. Dekorace interiérů se časem měnily. Jedny byly upraveny za Louise René Edouarda de Rohan (1734-1803), královského vyslance ve Vídni, který se zkompromitoval aférou s „královniným náhrdelníkem“.
Pozoruhodné jsou konírny umístěné vpravo od čestného dvora paláce. Pocházejí z roku 1725, jsou dílem architekta Saint-Martina. Střed stájí tvoří vrata s reliéfem: Sluneční koně na napajedla, nejslavnější reliéf sochaře Roberta Le Lorraina (z roku 1731). Toto sluneční Apollónovo spřežení u vchodu paláce nepředstavuje koně připravené na strhující a triumfální jízdu nebesy, ale podává velmi idylický obraz: z oblak se vynořující ohniví oři se zastavují u napajedla, kde jim nahý chlapec podává vodu z mušle.
Velký předpokoj a jídelna jsou zdobeny šesti tapiseriemi z Beauvais s čínskými motivy podle kartonů Bouchera. Třetí sál, zvaný Hudební, pochází z doby druhého kardinála a je zdoben zlacenými medailony: čtyři andílci představují různé varianty hudby.
V paláci je slavný „Opičí pokoj“, pochází z let 1749-50, je dílem Christophe Hueta, který byl specialistou na dekorativní malbu v čínském stylu. Celá místnost je vyzdobena motivy, kde se opice opičí po lidech, tančí a dělají různé nepřístojnosti. Čínský pokoj je plný humoru a ironie.
Vedle něj je tzv. kabinet bajek s modrými boiseriemi - pocházejí z malého apartmá paláce Soubise a považují se za dílo Boffrande. Medailony zachycují výjevy z bajek Ezopových a la Fontaina. Stěny jsou doplněny malými ornamentálními soškami od Verberckta, který pracoval na apartmánech Ludvíka XVI. ve Versailles.
Archiv, časopis Krásná 2007