Hongkong, město věží a jehel - Klub Na Okraji

Na těchto neobyčejně malebných příkrých ostrůvcích zeleně, strmě trčících z teplého moře, vznikla v nevelké časové ploše půldruhého století podivuhodná civilizace, statečně křížící dvě nepoddajné kultury, čínskou a britskou. Je ambiciózní a není tak docela snadné do ní proniknout, ale asi by to mohlo stát za to.

Klub Na Okraji

Stewartova vize se splnila, Hongkong dneška má na dvě desítky univerzit a nespočetně škol a výchovných ústavů všech typů. Je prestižním místem pro ty, kdo chtějí přijít na kloub Západu – nebo Východu, hot spot neboli místo intelektuálně kypící a žhavé. Z plakátů to nepoznáte, Hongkong například nemá ani jednu stálou profesionální scénu. Divadlo je tu však hojně a s vášní a vlastně soukromě provozovaná luxusní záliba. Sedmimilionové město nadto překypuje básníky. Přitáhlo si je ze všech koutů světa, jejich centrem je Fringe Club v samém centru historické čtvrti. Fringe znamená na okraji – vzpomínáte na pražské divadlo toho jména? Tohle je programově omšelé a připomíná poněkud luxusnější a prostornější pražský Rubín.

Je tu pěkně pestrá společnost, třeba staří a bledí Angličané v pruhovaných košilích, které tu zanechal odliv koloniální slávy. Jsou tak křehcí, jak vypadají? Nemyslím, mají v sobě jakousi umanutou nezdolnost. Sem chodí denně – na jednu sklenku a s verši na papírku. Hřmotná Skotka v decentní hnědi s bezmocně plachýma očima, Kanaďanka středního věku a střední krásy v pestrých šatech, dokonale nadšená, že je někde, kde se něco děje, když doma se nedělo totálně nic! Všechny přečnívá dokonale tragicky krásná mladá Američanka s postavou Heidi Klum. Má ušlechtile vychrtlou i lebku, bezchybné vlasy, vytenčené do stříbrna. Kdesi u jejího lokte plují muži. Každá z těch tváří je příběh.

Na pódium se hrne veliký tlustý černoch a jásavě skanduje, verše se hrnou jako skákající míče. Všichni tu jen přetékají verši, které dnes chtějí číst (zdejší bravo zní hou hou!). Největší díl tvoří mladí, mají tu novou čínskou asertivitu jedináčků, jsou roztomile a dokonale sebestřední. A přednášejí dobře, zpříma a s velikou dávkou skryté energie.

Ráda bych vás seznámila se ženou, která mě tu dnes provádí. Je pro mne kvintesencí britskosti v její nejlepší podobě: statečná, vlídná, spolehlivá s důsledností, která mi obvykle dochází až druhý den, skrývající jiné než zdvořilé pocity až sebeničivě. S úžasem z jejích úst slyším obrat břímě bílého muže – bez uvozovek! Neboť zde nejsou na místě. Historii podivuhodného města zná s láskou a do hořkého podrobna a píše o ní knihy.

Jmenuje se Gillian Bickley, je z Anglie, učila leckde, také v Nigérii, než spojila svůj osud s Hongkongem. Dvacet dva let přednášela anglickou literaturu na Hong Kong Baptist University a pak si založila vlastní nakladatelství jménem Proverse. Její verše se jí podobají, jsou neokázalé a mají jádro. Vybrala jsem některé ze sbírek Moving House and Other Poem sof Hong Kong a For the Record and other Poems of Hong Kong.

Gillian Bickley

Vítám vás /Welcome/

Básničkami se dobře domluvíme
v tom rušném světě. Dokola se ženem
obchodní schůzky, plány, chytit přípoj
a trošku žít
paměť
stačí jen stěží
zmítá se, omílá –
Vám to snad třeba
jednou přece dojde
že byste vlastně rádi
si poslechli i mne
Verše jsou tady, čekají
až si je zaznamenám
šmahem, šup,
a obratem dál předám
neupřu chlup
- svých radostí i smutků,
snězte je, vstřebejte, vsajte nebo
je nechte být – nebudou vás stát
ničeho příliš
ani času ne.

Učitelé (School Teachers)

Má matka nemá ráda
učitele,
aspoň to říká.
Sama je učitelka,
vzala si učitele.
Strýček býval pan řídící
tloukl ji přes kotníky
pravítkem
před celou třídou
Tetička, jeho kolegyně,
bývala taky jak řemen.
A druhá teta
ta vážená, ta milovaná,
se po ní stejně s chutí prošla.
Když jsme my jezdívali ven
a spali někde
v malém hotelu,
matka mi vždycky
poručila přísně:
„Když se někdo zeptá,
co tatínek dělá,
řekni, že nevíš.
Učitele,
ty nemá nikdo rád.“
Co ze mě chtěli mít?
No, učitelku.
A když jsem odmítla
takovou kariéru
vzali to
jednoznačně
zkrátka
osobně
Tak asi nemám
já
ráda učitele?
(Anebo
kdo koho nemá rád?)

překlad Olga Walló

Archiv, časopis Krásná 2009