Neboť snít je umění: Grace Kelly a Rainier III., kníže monacký (1. díl)
Je dobré snít… A neumí to každý. Je k tomu třeba jistého nadání. Obrazivosti. Ani trochu vzdělání nezaškodí. Toto je příběh pro všechny, vyprávíme si ho před spaním, ti šťastnější z nás, kteří to ještě umějí.
Kdo by nechtěl být králem? Úplně vlastní země? A k tomu takové hezké? Monako je druhý nejmenší stát na světě, nemá ani celé dva čtvereční kilometry. Zná ho, i kdo tam nebyl, hrálo přece v tolika filmech! Proháněl se tu James Bond v Už nikdy neříkej nikdy i Randall se svým zesnulým přítelem Hopkirkem. Vzpomínáte?
Příkrými zelenými srázy nad mořem se proplétají serpentiny, seshora vypadají jako stříbrné stužky. Každoročně se po nich řítí závodní vozy. Rallye Monte Carlo! To má zvuk!
- září roku 1982 se z jedné takové zatáčky zřítilo osobní auto, řidičce selhalo srdce. Znal ji celý svět a všem se sevřelo srdce úlekem a žalem. Zemřela monacká kněžna, Grace, Princesse de Monaco. Ostatně Grace znamená půvab.
Ať do toho hrábnete z kterékoli strany, vyskočí pohádka.
Byl jednou jeden Ir, jmenoval se Jack Kelly a rád vesloval. Šlo mu to, třikrát získal olympijské zlato. Pak stavěl cihelny a vydělal miliony. Dva z jeho bratrů propadli divadlu a oba se proslavili. S jedním jeho správně římskokatolická rodina mluvila, s druhým ne. George Kelly byl sice ve dvacátých létech uznávaný dramatik a režisér, jenže, běda, homosexuál. V roce 1926 dostal Pullitzerovu cenu.
- listopadu 1929 se Jackovi a jeho ženě Margaret narodila třetí dcera. Pokřtili ji Grace Patricia, kdyby byla náhodou ošklivá, zřejmě by jí říkali Patty. Ale nebylo třeba, hezká byla až moc.
Chtěla být herečkou, otec byl silně proti, nedala na něho.
Studovala na Americké akademii dramatických umění vážně a usilovně. Výslovnost pilovala pomocí magnetofonu, to tehdy byla žhavá novinka. Když jí bylo dvacet, už měla jméno. Americká televize prožívala svůj zlatý věk a Grace Kelly hrála v jedné televizní inscenaci za druhou, celkem jich bylo na šedesát. Jak hrála, to už dnes nevíme, vysílalo se naživo, záznam neexistoval, televizní technika byla v plenkách.
Ale asi hrála dobře, protože po ní brzy sáhl film. Po úspěchu Mogamba podepsala sedmiletou smlouvu s MGM za relativně nevelký plat 850 dolarů týdně. Grace ovšem o peníze nešlo, kladla si jiné podmínky.
Grace chtěla mít čas na divadelní práci a nechtěla se stěhovat z New Yorku. Na 66. východní se jí líbilo, je to hned proti Central Parku.
Do roku 1956 stihla natočit jedenáct filmů. Většina z nich přežila, díváme se na ně dodnes s úctou a láskou. V pravé poledne, Vražda na objednávku, Okno do dvora, Chyťte zloděje, Z nóbl společnosti…
Režisérem tří z nich byl Alfred Hitchcock; ten rozuměl ve filmu úplně všemu. Také herečkám. Vybral si ji, byla jeho kůň, voněli si navzájem.
Jen v roce 1954 získala Cenu Filmové kritiky hned za tři tituly, následovaly opakované nominace na Golden Globe Award a Academy Award za nejlepší herecký výkon, Oscara konečně získala v dramatickém souboji s Judy Garland za roli ve filmu Venkovské děvče. V roce 1955 stála v čele americké filmové delegace na festivalu v Cannes a tam…
Rok si spolu dopisovali. Pak se Rainier Louis Henri Maxence Bertrand Grimaldi, hrabě z Polignacu, vypravil do Států, oficiálně se představil rodině Kellyových a požádal o ruku jejich dcery.
Sám byl pokrevně spřízněn s celou Evropou, často v kuriózních kombinacích. Rod Grimaldiů pochází původně z Janova, mezi Rainierovými předky však najdeme nemanželskou dceru skotského krále Jakuba IV., Stéphanii de Beauharnais, kterou přijal za vlastní Napoleon Bonaparte, Viléma Oranžského, vůdce nizozemské vzpoury proti španělským Habsburkům. Jeho dědeček z matčiny strany, kníže Louis II. byl francouzským armádním generálem za první světové války, sám Ranier si v té druhé vysloužil válečný kříž a stal se rytířem Čestné legie.
Jeho výchova odpovídala jeho původu, byla dokonale mezinárodní. Pobýval na prestižních školách anglických, švýcarských i francouzských, studium zakončil na Institute d’études politiques v Paříži.
Svatba se konala v katedrále sv. Mikoláše v den premiéry Graceina posledního filmu The Swan, ve kterém ostatně hrála princeznu. Hostů bylo u tabule na šest set, dvacet tisíc lidí přihlíželo v ulicích města, ale v podstatě jich bylo mnohem víc: všichni, kdo v roce 1956 uměli číst, byli tak trochu na té svatbě také. Každý o ní věděl.
Nevěsta připlula na francouzskou Riviéru s kufry výbavy a v doprovodu celého širšího příbuzenstva na palubě luxusní zaoceánské lodi.
Bylo jí sedmadvacet, ženichovi třiatřicet a povoláním byl suverénní vládce. Náležel mu titul Jeho Nejjasnější Výsost panující kníže monacký. V zemi, v níž panoval, bude od této chvíle zakázáno promítat filmy, ve kterých Grace hrála.
Archiv, časopis Krásná 2010
