Moudrost stromů - Borovice

Botanika

Borovice lesní, latinsky Pinus sylvestris, je stálezelený jehličnan, který dorůstá přibližně do výšky 30 metrů. Koruna mladších stromů je pravidelně kuželovitá s trojúhelníkovým obrysem, u starších stromů nepravidelně kulovitá až deštníkovitá. Kmen je často zakřivený, silnější větve jsou poměrně krátké a skoro vždy zakřivené. Kůra je u mladších stromů šedá nebo hnědošedá, později v horní části kmene červenooranžová, v dolní části šedavá, ve stáří rozčleněná do velkých desek, rozdělených hlubokými načernalými brázdami. Modrozelené nebo šedozelené jehlice jsou 3–8 centimetrů dlouhé, tuhé, krátce zašpičatělé a zploštělé, s jemnými podélnými pruhy. Rostou ve svazečku po dvou a opadávají po dvou až třech letech. Kvete v dubnu až květnu. Šišky na krátkých stopkách se na podzim stáčejí směrem dolů, zprvu jsou zelené, za zralosti dřevnatějící. Semena dozrávají na jaře třetího roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává.

Borovice lesní roste ve světlých lesích, na skalách, písčinách a okrajích rašelinišť. Dává přednost mírně suchým, slabě zásaditým kyprým půdám, najdeme ji však i na jílu, písčitých, kamenitých či vápnitých půdách, v nadmořské výšce od nížin až do 1000 metrů. Je to důležitý lesnický strom, který vykazuje bohatství forem. Často je pěstována v kulturních lesích a parcích.

Dalším druhem je borovice černá, latinsky Pinus nigra. Tvarově je též velmi proměnlivá. Kůra mladých stromů je hladká, později hrubě zbrázděná, hnědočerná nebo černošedá, rozdělená do výrazných šupin. Tmavozelené jehlice jsou velmi silné, 10–15 centimetrů dlouhé, tuhé, lehce zašpičatělé a rostou ve svazečku po dvou. Kvete v květnu až červnu. Je součástí lesních porostů na suchých místech ve vápencových pohořích střední a jižní Evropy. Nezřídka je vysazována též v parcích a zahradách stejně jako borovice vejmutovka, která pochází ze Severní Ameriky.

Použití

Borovicové dřevo se používá ve stavebnictví a nábytkářství, kde se hodí zvláště na výrobu šatních skříní, neboť účinně odpuzuje moly, nebo jako topivo. Smolné dřevo dobře hoří a tak bylo dříve hojně využíváno k výrobě loučí a pochodní. Ve středověku vzrostla také spotřeba dřeva a dřevěného uhlí, a tak byly borové lesy plánovitě pěstovány a dosazovány do vykácených listnatých lesů. Z borovicových pryskyřic se získává kalafuna, dehet a terpentýn, který se užívá při výrobě barev, laků a leštidel. Staří Egypťané jej používali k mumifikaci zemřelých. Borovicové jehličí a pryskyřice mají též své využití jako léčebný a vykuřovací prostředek. Již staří Keltové používali borovicový olej k pěstění pleti, neboť ji výborně prokrvuje a zbavuje nečistot. Podobné účinky má také koupel v borovicovém odvaru z mladých výhonků.

Léčení

Látky obsažené v borovicových pupenech působí protizánětlivě, usnadňují odkašlávání, při zevním použití zvyšují prokrvení pokožky. Vnitřně lze borovicový extrakt použít například při nachlazení a bronchiálním astmatu, zevně při revmatismu a kožních vyrážkách. Připravuje se nejčastěji ve formě odvaru, který se buď pije, inhaluje, nebo přidává do koupele. Při revmatických bolestech a ischiasu pomáhá také borovicový olej. Extrakt z borovice by však neměl být užíván dlouhodobě, neboť přítomné terpeny mohou působit na náš organismus časem dráždivě. Léčivá je i prostá procházka borovicovým lesem. V gemmoterapii, léčbě pomocí pupenů, se výtažky z borovice lesní používají také k regeneraci kostní tkáně, kostí a chrupavek, je vhodná při artróze a osteoporóze, neboť dodává tělu velké množství minerálních látek.

V psychické rovině nám borovice pomáhá při neopodstatněných pocitech viny, sebeobviňování a lpění na minulých chybách. Pomáhá nám uvědomit si, za které chyby jsme zodpovědní a za které ne. Hodí se pro lidi, kteří se podceňují a nedokážou vidět své úspěchy. Ukazuje nám, že i vina a zodpovědnost mají své hranice.

Energie

Borovice je symbolem vytrvalosti a dlouhověkosti. Učí nás skutečnému, bezpodmínečnému bytí bez diktátu společnosti, co je dobré a co špatné, neboť toto hodnocení vede k podmíněnému chování omezujícímu vlastní svobodu. Stavíme se pak do „dobrého světla“, zakrýváme určité charakterové rysy a zároveň se snažíme odpoutat od své vlastní duše. Naše konání je však iluzí, neboť existuje jenom jedno bytí, kde neexistují protiklady ani jakékoli podmínky řídící naše chování. Učí nás brát takové, jací jsme, a vážit si našeho bytí se všemi chybami, neboť chyby určují náš charakter a potlačené chyby trvale odrážejí naše domnělé nedostatky. Pomocí borovice se spojujeme s aspektem nejvyšší síly v nás. Pomáhá nám přijmout to, co jsme, orientovat se na své nitro, neboť každý dostane od života to, co vnese dovnitř svými myšlenkami a city a co sám sobě přizná. Důležité není, kdo jsme, ale že jsme a že bez nás nemůže nic být. Je to strom, který nám ukazuje význam našeho bytí a spojuje nás s nebem a vesmírem.

Archiv, časopis Krásná 2009