Miroslav Mlynář

Mým přesvědčením výtvarného umělce je povinnost ochrany
a monitorování přírodního bohatství forem života na planetě v době,
kdy člověk vzhledem k technickému pokroku je schopen dopustit se nezvratitelných škod.

A právě proto, že při svém optimistickém založení si situaci,
ve které se svět na přelomu druhého a třetího tisíciletí nachází, uvědomuji,
nejsem bez obav. Je třeba počítat s jevem, kterému se říká setrvačnost.
To znamená, že i za předpokladu správné reakce na určitý negativní jev 
je skutečná náprava vždy ve zpoždění. Díky tomuto přístupu se na seznamech
ohrožených živočichů např. zcela zbytečně stále ocitá velký počet tvorů,
které třeba již nebudeme schopni zachránit pro budoucí generace.

Nechci svým sdělením říci, že jsme odsouzeni k situaci neřešitelné,
s níž by bylo dobré se smířit. Při svém několikaletém seznamování
s touto problematikou jsem poznal mnoho lidí z různých oborů a oblastí,
kteří se snaží pro tuto závažnou otázku něco pozitivního udělat.
Chci tu vyjádřit svůj osobní názor a zkušenost, že velkou měrou
nedobrý stav zapříčinila lidská pohodlnost a skryté, i zcela viditelné pokrytectví.
O to více si velice vážím jednotlivců, kteří různou formou případně i nasazením
vlastního života zavčas bránili vyhubení některého živočišního druhu.

Takovou zkušenost, a ne nijak dávnou, máme např. při chránění ohrožených velryb,
kde jeden druh skutečně s nasazením životů ubránila určitá společenská organizace.
A právě tady velké nebezpečí z prodlení bylo ukázkové. Není však vždy
od samotného počátku patrné a jasné, co by bylo tou správnou cestou.
Proces kultivovaného vývoje postaveného na etických hodnotách
je úkolem mimo jiné i pro umělecké obory.

V otázkách ekologie života a prostředí jsou velice složité situace,
to předpokládá, že nelze očekávat všeobecná pravidla řešící tyto problémy,
a je na jednotlivcích, aby volili zodpovědně podle svých možností.
Jelikož společenské chování během dějin ovládají měnící se tendence,
můžeme v současné době sledovat nezdravě velký důraz na ekonomickou otázku.
To vede často k nerovnováze jak mezi státy, tak mezi světadíly.

Pak stačí uplatnění bezohledného hlediska při upřednostnění národních zájmů
a dochází k politickému napětí velice často končícímu válečným konfliktem.
Špatný příklad vyspělých států v ekologii i v uplatňování národních zájmů bez ohledů
na ztráty svobody sousedů je třeba v současnosti i blízké budoucnosti co nejvíce omezit. Jinak hrozí urychlování těžby nerostného bohatství a energetických zdrojů,
které by v žádném případě nezůstalo bez trestu, v tomto případě postižení hrozí všem
bez rozdílu. Při současných možnostech šíření informací nikdo nemá nárok
na omluvu pro nezkušenost. Scénáře tragických následků jsou k dispozici
v mnoha variantách. Je naší povinností postarat se o to, aby naše vlády
výstražná znamení braly na vědomí!

V Praze dne 19. března 2005

Převzato z kalendáře Krásné paní 2006