Markéta Lazarová
„V Markétě jsou tři světy: Kozlík – to je pohanství, způsobem života i organizací rodiny, přestože nosí kříž; Lazar se přimkl ke křesťanskému pánubohu, ale už s ním začíná hospodařit, a pak je tu třetí svět, který jsem už nerealizoval, svět mladého a starého krále…“
(František Vláčil v rozhovoru s A. J. Liehmem: Ostře sledované filmy, NFA 2001)
Lékař a spisovatel Vladislav Vančura fandil filmu, psal a režíroval řadu předválečných snímků, v roce 1936 se stal prvním předsedou Čs. filmové společnosti. Střih. Za svou odbojovou činnost byl v roce 1942 popraven.
Ale číst ho? Kdo z nás mladých sáhl kdy po baladickém příběhu Vladislava Vančury situovaném do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Ta vzletná hra s jazykem, imaginace, stylizace, v době, kdy jsme četli tajně beatnickou poezii…?
Do psaní scénáře se pustil výjimečný filmový autor, později divadelní dramaturg a režisér František Pavlíček. Střih. Po roce 1970 nesměl působit na divadle ani psát.
Přiblížit si dobu filmové Markety Lazarové, to chtělo sáhnout ještě po dalším Vančurově opusu, po Obrazech z dějin národa českého. To už s Pavlíčkem na scénáři významně autorsky spolupracoval i František Vláčil.
„Jsem vlastně amatér. Jediný barrandovský režisér, který neprošel ani asistenturou, ani filmovou školou. Octl jsem se v tom řemesle rovnýma nohama…“
Na filozofické fakultě v Brně vystudoval dějiny umění a estetiku. Začal v loutkovém a kresleném filmu, ve Studiu populárně-vědeckých filmů, a než se dostal na Barrandov, sedm let točil v Armádním filmu.
„Toť příběh sestavený málem zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat. Proutek proutkařův se stále ohýbá nad těmito spodními vodami.“ Hlas vypravěče Zdeňka Štěpánka nás vtáhl do bíločerného magického světa. Vůkol široko daleko jasná noc a otevřená zasněžená krajina. Temné mužovy oči skryty za křovinami jsou stejně číhavé jako vlčí smečka, sledující koňský povoz jedoucí po pláni. Lidské šelmy a vlci zaútočí… Bůžkové, lebky, nahota nečisté dívky, mladý budoucí biskup, jehož řeči ona nerozumí, ale chce ho. Uč se odpouštět, pros za nás všemohoucího, žebrá zase u dcery Lazar; dceru Marketu zaslíbil Bohu a klášteru, aby odčinil své hříchy… Znásilnění ve sněhu dvou, kteří se raději neměli potkat, v sobě skrývá něhu a zárodek lásky. Jenže doba je zlá a krutá a odpouštět znamená prohrát…
Marketa Lazarová se rodila v potu tváře od roku 1963, natáčení trvalo další dva roky. Co vzniklo ve střižně Miroslava Hájka pod Vláčilovou taktovkou, diváci uviděli na sklonku roku 1967. Byl to koncert jedinečných scén, nádherných obrazových celků a velkých detailů, s neuchopitelnou hudbou Zdeňka Lišky.
Filmový mág František Vláčil. V roce 1994 získal prvního Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu. V roce 1997 mu byla udělena Cena Vladislava Vančury. Na MFF v Karlových Varech byl v roce 1998 oceněn za celoživotní dílo. V témže roce, v anketě kritiků a filmových publicistů, se Marketa Lazarová stala nejvýznamnějším filmem ve stoleté historii české kinematografie…
Archiv, časopis Krásná 2008
