Manuál pro starší dámy

Bohužel musím začít tím, že se budu chlubit. Ale neberte mě až tak vážně. V dubnu jsem oslavila osmdesáté narozeniny a všichni mi pochlebovali, dokonce i tisk, že vypadám na těch osmdesát neuvěřitelně. No tak – neuvěřitelně! Já vím, že to „jde“. Oba moji rodiče byli velice krásní lidé – takže hlavně genetika! A pak: říkám ráda, že když mě ti bolševici těch 21 let tak ponižovali, tak že mě má aspoň pán Bůh rád. Ale hlavně – to není až tak moje zásluha.

Ale teď vážně: kosmetické firmy se na mne teď budou asi zlobit; je to neuvěřitelné, ale když jsem byla mladá, tak jsem chodila tak jednou za měsíc na kosmetiku. Hlavně vyčistit póry. Taky jsem měla hodiny a hodiny na obličeji ten hnusný make-up, protože se to vyžadovalo při vysílání! Když jsem byla ve čtyřiceti letech vykázána z televize, tak jsem přestala na kosmetiku chodit. Všecko opačně.

Teď už čtyřicet let s tím „ksichtem“ nic nedělám. Myju se vodou a mýdlem – pravda, rychle to splachuji, a protože mám odjakživa suchou pleť, tak ji na noc mastím. Víte čím? Mastí Leniens z lékárny, 150 mg asi za 60 Kč. Teď mne budou opravdu ty kosmetické firmy nenávidět, ale já si nemohu pomoci, mám to těch minimálně čtyřicet let vyzkoušené. To je totiž tak – alespoň si to myslím – že ty všechny šíleně drahé krémy mají jednu dobrou a jednu špatnou vlastnost. Po aplikaci takového zaručeně kvalitního drahého krému nám ten „ksicht“ opravdu naskočí. To je ta dobrá vlastnost. Ta špatná je, že nevíte, co to udělá za tři pět let…

Milé dámy, není to samozřejmě jenom v tom krému! Je to hlavně v úplně jiných věcech, a to především! Ale o tom zase příště. Takže zatím o sebe pečujte, jak nejlépe můžete.

Opatrujte se. Vaše

Kamila Moučková

Archiv, časopis Krásná 2008