Maliník obecný
Čas zralých malin je sice už pryč, nikoli však nenávratně, vrátí se k nám opět v letních měsících – v červenci a srpnu.
Maliník je keř, jenž má celou řadu lidových názvů, mnohdy až poeticky znějících: malinčí, červená malina, mačena, malene, malenka, maliní… Ovoce, které na tomto keříku dozrává, jsou maliny, jež jsou velmi chutné, nádherně voňavé a mají v domácnosti všestranné použití. Lze je zavařovat, mrazit, výborné jsou šťávy a samozřejmě džemy. (Do ostatních džemů lze vždy bez rozpaků přidat maliny, každý džem získá trochu malinové aroma, ale nepřehluší se vůně původního ovoce).
Z keře maliníku se již tradičně užívají i listy, a to v lidovém léčitelství. Mají vysoký obsah tříslovin a odvar z nich slouží velmi dobře při onemocnění dutiny ústní, hltanu. Příznivě působí též na vleklá chronická onemocnění kůže. Kromě tříslovin obsahuje listí z malin různé silice, kyselinu jablečnou, vinnou, citronovou atd. Bohaté je též na vitamin C a další látky, které působí jako mírné diuretikum a cholagogum. V praxi to znamená, že sušené listy jsou součástí různých dietetických čajů a nápojů, které uleví při trávicích obtížích. Příjemné aroma je patrné i v různých pochutinových čajích.
Maliník nás však zajímá především jako plod – malina. Obsahuje samozřejmě cukr, pektin, barviva, také organické kyseliny a silice. Pecičky, které nám při konzumaci trochu vadí, obsahují asi 16 % žlutozeleného oleje a zároveň dobře ovlivňují peristaltiku střev.
O využití plodů jsem se již zmínila. Málokdo asi však ví, že se z nich vyrábějí mnohé nealkoholické nápoje. V některých byste malinu asi jen těžko hledali – např. v kofole. Maliník je považován za keř, který najdeme takřka na každé trochu větší zahrádce. Trochu větší říkám záměrně, neboť maliník se velmi dobře rozmnožuje a záhy z plochy mu vyčleněné se rozšíří všude, kde mu to dovolíte. A to přesto, že se jedná o keř vysoce vyšlechtěný, s nádhernými červenými nebo žlutými plody.
Rafinovaně proroste a jen obtížně se ho zbavíte. Je-li něčeho moc, pak je toho příliš (jak praví klasik). I malin! Pěstovat ma - liník je poměrně jednoduché. Vysadíte „proutek“ na podzim na světlejší stanoviště (nemá rád přímé slunce), samozřejmě do dobré půdy, dobře propustné. Na jaře přihnojíte – nejlépe kompostem, nemáteli, pak nějakým kombinovaným hnojivem, třeba cereritem.
Závěrem něco z historie maliníku. Z archeologických nálezů je patrné, že maliny znali lidé už v době neolitu, rovněž z antiky jsou poznatky o malinách – zejména o léčivé síle malinové šťávy. Ve středověku se o rozšíření maliníku zasloužili především středověcí mniši.
A úplně na závěr: co chutná z malin nejvíce? Asi malinová pusa. Je to snadné – snězte pár malin a někomu (obzvláště milému) vlípněte pusu.
Ale vážně. Nejvíce chutnají a voní horké maliny, na moučník, puding a úplně nejvíc na vanilkovou zmrzlinu.
Archiv, časopis Krásná, Fotografie: Unsplash
