Bonifác z Wessexu
14. května se připomíná památka třetího ledového muže, sice také světce a mučedníka Bonifáce, ale jiné postavy – třetí „ledový světec“ svatý Bonifác se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka – jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. V Tarsu byl svědkem toho, jak byli zabíjeni křesťané pro svou víru. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka – Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.
14. května se připomíná památka třetího ledového muže, sice také světce a mučedníka Bonifáce, ale jiné postavy – třetí „ledový světec“ svatý Bonifác se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka – jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. V Tarsu byl svědkem toho, jak byli zabíjeni křesťané pro svou víru. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka – Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.
Bonifác z Wessexu
Podle katolického kalendáře se 5. června připomíná památka sv. Bonifáce, biskupa. Náhoda určila, že svátek Angličana sv. Bonifáce je spojován se starou lidovou pranostikou: kolem svatého Bonifáce, včela sbírá medovice. Bonifácův život připomínal úděl pilné včely. Byl včelou medonosnou a jeho snažení prospělo široké komunitě. Z Bonifácova rodného úlu vyšlo díky jeho působení mnoho významných osobností raněstředověkého křesťanství. Na britských ostrovech existovala za života sv. Bonifáce tři významná centra křesťanství - Wales, Skotsko a Irsko. Odtud se do Evropy šířila myšlenka tzv. bílého mučednictví nebo tzv. vyhnanství pro Krista. Mniši a jeptišky z ostrovů odjížděli na evropský kontinent šířit křesťanskou víru a byli ve své činnosti úspěšní. „Ostrovní vyhnanci“ postupně christianizovali území dnešní Francie, Nizozemska, Lucemburska a Německa. Mniši se stávali rádci a diplomatickými vyslanci panovníků, budovali kláštery a knihovny, mýtili lesy a zakládali pole.
Jedním z anglosaských misionářů byl i sv. Bonifác. Narodil se kolem roku 675 ve Wessexu a do složení řeholních slibů nosil jméno Winfrid. Během svého působení v klášterech v Exeteru a Nurslingu studoval, vyučoval, kázal a sepsal první latinskou gramatiku na území Anglie. V roce 718 přijal poslání křesťanského misionáře a odjel na kontinent. Úspěšně působil v Hesensku, Bavorsku, západním Vestfálsku, Duryňsku a Württembersku, založil biskupství v Mohuči. Vytvořil nejen pevnou církevní organizaci na území dnešního Německa, ale po dohodě s franckým panovníkem Pipinem Krátkým reorganizoval francouzskou církev. Dožil se více než 70 let a svůj život bílého mučedníka završil krvavou mučednickou korunou. Někdy v letech 754/755 byl Bonifác zabit pohanskými Frísy. Po smrti byl Bonifác oslavován jako „zakladatel čtyř biskupství, apoštol Německa a patron Anglie“.
A další včely z Bonifácova úlu? Na území dnešního Německa následovali svého strýce tři sourozenci, dva chlapci a dívka. Nejstarší z nich, sv. Willibald, se stal prvním anglickým poutníkem do Svaté země a biskupem v Eichstädtu. Mladší Winebald spolu se sestrou Valburgou spravovali klášterní komunitu v Heidenheimu a stejně jako jejich strýc a bratr byli po smrti svatořečeni.
Archiv, časopis Krásná 2007
