Zvířata a lidé na cestách
K životu každé zoologické zahrady neodmyslitelně patří transporty zvířat. Takřka denně se nějaké zvíře někam stěhuje, ať už je to v rámci zahrady, nebo mimo její brány – což někdy bývá stovky a tisíce kilometrů daleko.
Zoologická zahrada je svět, kde se každý den děje něco nového. Rodí se mláďata, přicházejí nová zvířata, občas je třeba sehnat do chovné skupiny nového samce či samici nebo naopak najít umístění pro odrostlé potomstvo. Žádná zoo totiž není nafukovací a může si dovolit chovat jen omezené množství zvířat.
V dobách dávno minulých byl takřka výlučným prostředkem dopravy zvířat vlak, přímořské státy měly ještě možnost lodní odpravy. Po nekonečných kolejích transsibiřské magistrály dorazili do Evropy první živí koně Převalského, z kolonií putovala na zaoceánských lodích do zoologických zahrad exotická zvířata – žirafy, sloni, buvoli, antilopy, lvi nebo tygři. Ovšem transport na lodi nebo v nákladních vagonech nebyla záležitost na pár desítek hodin, podle vzdálenosti trvala cesta i mnoho dnů i týdnů. Praxe byla taková, že se zvířaty ve vagonu nebo v podpalubí cestovali i ošetřovatelé. Ti museli svěřence nakrmit, napojit, vyčistit a na hranicích či v přístavech vyřídit příslušné formality. Není asi třeba dodávat, že po společné dlouhé řadě dnů a nocí trávených v uzavřených prostorách ošetřovatelé páchli na sto honů a každý úředník jim doklady vyřídil, jak jen nejrychleji dokázal.
Teprve později se začala zvířata i na větší vzdálenosti vozit nákladními automobily. Nejčastěji to byly otevřené vozy, kam se zvíře v bedně uložilo na korbu a transport se vydal cestou necestou. Občas se stávalo, že se zvířecí pasažér rozhodl, že dá najevo svůj názor na cestování, a jal se své dřevěné apartmá demolovat. Jedním z nejdramatičtějších transportů v historii pražské zoo byl odchod afrického slona Petra. Dospělý sloní samec zkoušel svou sílu na všem kolem sebe. Hrozilo, že ubikaci ve zchátralém pavilonu zcela zdemoluje, proto se zoologové dohodli, že jej přestěhují do ostravské zoo, kde pro něj měli přece jen lepší podmínky. Transportní bedna velikosti menší dřevěné chaty byla z poctivých fošen s kostrou ze železných traverz.
Soustředěnému náporu chobotnatce odolávala jen chvíli. Jakmile se sloní býk ocitl uvnitř, začalo mu vadit, že nevidí ven, a během chvíle dokázal část transportní bedny rozrazit. Pak spokojeně vysul hlavu a chobotem zkoumal své okolí. Z transportu se dochovaly dobové fotografie, kde se zaměstnanci zoo snaží opravit poškozenou bednu a všeobecnému mumraji přihlíží příslušník Veřejné bezpečnosti se samopalem. Ten tu byl dle mínění úřadů pro případ, že by se nakládání statného sloního býka vymklo kontrole. Policista zřejmě netušil, že samopal by mu v případě útoku nebyl moc platný, protože na lov slonů se používají speciální projektily s velkou razancí. Celá akce ale nakonec skončila dobře, speciální tahač dopravil slona do ostravské zoo, aniž by bylo nutno nějak zasahovat.
Archiv, časopis Krásná 2010
