Znám křišťálovou studánku

Josef Václav Sládek se narodil ve Štíru roku 1845 a my od něj zaručeně známe nazpaměť dvě básničky, povinně školní: „Znám křišťálovou studánku…“ – vzpomínáte? A pak tu dětskou: „Když byl pašík malé sele, neměl v světě nepřítele...“ Není to málo?

Narodil se ve Zbirohu a umřel ve Zbirohu, vracel se tam celý svůj život. Byl originální a měl kuráž. Sběhl z cesty za kněžskou službou, zklamal rodiče a na studiích fyziky a přírodopisu se již živil sám kondicemi a překlady. Nebyl žádný silák, odmala stonal na plíce, trpěl i návaly depresí, a přece se vydal s minimálními prostředky do země tehdy ještě hodně syrové a mnohem vzdálenější nžÏ dnes – do Ameriky. Živil se tam, jak uměl a mohl, nádeničil, pečoval o děti přistěhovalců – a sám se leccos naučil. Vrátil se do Čech, psal, učil angličtinu, přednášel.

Když mu bylo třicet, vydal svou prvou sbírku veršů. Zakoupil časopis Lumír a shromáždil kolem něho generaci lumírovců. Rozešel se Grégrem, vydavatelem Národních listů, usiloval o nezávislost literární práce na politických stranách. Lumír se stavěl kriticky k české společnosti, věnoval se i hudbě a výtvarnému umění, „otvíral okno do světa“, snažil se soustavně uvádět překlady, přinášel práce Zeyerovy, Nerudovy, Vrchlického, Arbesovy. Sládek stál v jeho čele až do roku 1898. Poslední etapu svého života věnoval gigantickému úkolu: přeložil dvaatřicet Shakespearových her, uprostřed práce na třiatřicáté, na Jindřichovi VI., v roce 1912 zemřel. Pohřeb měl okázalý, což nezastřelo fakt, že v té době se již mladší generace k jeho básnickému dílu stavěla s kritickým opovržením, byl pro ni „zastaralý“, „ustrnuvší“, „nesrozumitelný“.

Přebírat mechanicky mínění z prahu minulého století znamená ošidit se o setkání s jedinečným básníkem. Má stručný, často přerývaný verš, písňová forma se jeví prostá jen napovrch. Je v něm sám, sám se svým údělem – sám na moři svých prvních sbírek a v mytizované postavě sedláka na chudé roli v knihách pozdějších. Je citový, střídmý a po výtce mužný. Je to básník, který v tomto století čeká na své objevení.

Dílo: Básně

Jiskry na moři, Světlou stopou, Na prahu ráje, Ze života, Sluncem a stínem, Zlatý máj, Skřivánčí písně, Selské písně a České znělky, Starosvětské písničky a jiné písně, Směska, Zvony a zvonky, V zimním slunci, Za soumraku, Nové selské písně a Léthé a jiné básně.