Obávaní poslové pravěku - Štíři (1. díl)

Štíři jsou velmi starodávné zvířecí tvary, které svým protáhlým mnohočlenným tělem upomínají ještě na nejspíše původní, ve vodě vzniknuvší klepítkace. Zajímají nás jako zbytek z dávno zašlých period Země, neboť jejich pokolení vzniklo již v době silurské a v nesmírných, na mnoho milionů let odhadovaných mezerách časových, které od té doby uplynuly, jenom málo se změnilo.“ Těmito slovy nám české vydání Brehmova života zvířat z roku 1929 přibližuje původ jedněch z nejpozoruhodnějších ale také nejobávanějších tvorů naší planety – štírů. V zoologickém systému jsou řazeni mezi členovce, do třídy pavoukovců, jsou tedy blízkými příbuznými pavouků. Je to skupina skutečně starobylá, a navíc velmi životaschopná.

Pozoruhodní živočichové

Štíři dokázali přežít nesčetné evoluční zvraty a katastrofy a v takřka nezměněné podobě se dožili dnešních dnů. Pokusy dokázaly, že to jsou velmi pozoruhodní živočichové, dokážou například bez úhony snést poměrně vysoké dávky radioaktivního ozáření. Většina lidí ovšem nadšení fyziologů a zoologů pro štíry nesdílí a spíše se jich bojí.

Příroda štíry vybavila jedovým aparátem zakončeným bodcem, kterým vpravují jed do těla kořisti či útočníka. účinky a množství jedu nejsou u všech druhů stejné, některé druhy štírů jedovou zbraň ani neužívají a pomáhají si klepítky. Ovšem jsou druhy, jejichž jed je velmi účinný, a v takových případech může skutečně jít o život už proto, že člověk (a děti obzvláště) je na jed některých druhů štírů mnohem citlivější než ostatní savci. A tak se bez štírů zákeřně číhajících v záhybech oděvu nebo v botách obejde jen málokterý dobrodružný film. Vzniká dokonce dojem, že tito živočichové nemají jiný cíl než uštknout co nejvíce lidí. Sugestivní záběry detailů útočícího štíra a následků bodnutí vzbuzují u diváků náležitý pocit hrůzy, nicméně je třeba zdůraznit, že žádný druh štíra nepovažuje člověka za kořist a ani na něj cíleně neútočí. Skoro všechna bodnutí jsou nešŤastné náhody, kdy člověk štíra nevědomky překvapí a ten se brání tak, jak umí, když se předtím snaží nepřítele varovat.

Nepravdivé legendy

Kolem štírů vznikla spousta mýtů a legend, většinou zcela nepravdivých. Po dlouhá staletí se tvrdilo, že štíři zahnaní do úzkých spáchají sebevraždu tím, že se sami bodnou a zemřou. Bývalo to demonstrováno na pokusech, kdy byl štír obklopen žhavým uhlím a po chvíli marného pobíhání zcela znehybněl. Teprve když naše poznatky o životě zvířat dosáhly určité úrovně, ukázalo se, jak je to doopravdy. Vyděšený a zmatený štír pobíhá podél hradby plamenů a bodcem seká proti neviditelnému nepříteli. Po chvíli v křečích upadne do zvláštního stavu strnulosti. Pokud zdánlivě mrtvého štíra přeneseme včas z ohnivého kruhu na chladný podklad, velmi rychle obživne a snaží se utéci.

Štír jako nechtěný suvenýr

Štíři jsou obyvatelé tropických krajin, ke svému životu potřebují teplo. Málo se ví o tom, že jeden druh štíra – štír kýlnatý – žije i u nás. Pro zoology to byla velká senzace, když jej objevili na malém území v blízkosti Slapské přehrady. Podle některých názorů tam byl zavlečen, protože tento druh žije v Rakousku. Jak je to doopravdy, nelze s určitostí říci, protože se občas stává, že si štíry kýlnaté přivezou turisté jako nechtěný suvenýr z jižní a jihovýchodní Evropy. Tam se tito tvorové zcela běžně vyskytují u lidských obydlí, jsou však neškodní. Když se čas od času, hlavně v letních měsících, v našich novinách objeví zprávy o tom, že se kdesi u Slapské přehrady skrývají obávaní „klepítkatí zabijáci“, ve všech přírodovědných institucích vyzvánějí telefony a vyděšení rekreanti se dožadují vysvětlení, jak to se štíry u nás je.

Přestože štíři patří k obávaným živočichům, i oni se stávají kořistí jiných. Zejména drobné a čilé cibetkovité šelmičky – suriakty – považují štíry za vynikající lahůdku. Hbitými tlapkami dokáží bránícího se štíra doslova ubít, a i když dojde k bodnutí, nic se jim nestane, protože jsou vůči štířímu jedu imunní.

Archiv, Krásná paní