Vždyť vypadat líp je tak snadné - šátek

Když se řekne šátek, vzpomenu si na svou velehradskou babičku, která nosila moravský kroj a šátek k němu neodmyslitelně patřil. Mám jeden na památku, je nádherně vyšívaný, nosila jej do kostela na velké svátky. Dnes zdobí starou komodu a stále mi připomíná babiččinu laskavou moudrost a lásku. Já sama jsem nosila v šedesátých letech průhledný šáteček uvázaný na „babku“ k bílému plyšovému kožíšku – to byl tehdy hit! Jinak jsem šátky nosila jen do nepohody. Na přehlídkách mě zahalovali módní tvůrci různými šátky, šálami, plédy a já s nimi ráda pracovala. Různě jsem se do nich halila, nechala je vlát kolem sebe, dávala si je na hlavu, kolem ramen, kolem pasu. Byly to pro mne takové „berličky“, abych věděla co dělat s rukama, říkala jsem tomu „čury – mury – fuk“ a mé kolegyně mi říkaly, že jsem velké divadlo. Předvádění pro mne byla radost. V civilu to ale se šátky moc neumím, ovšem velmi je obdivuji a několik krásných vlastním a čekám, až přijde jejich i můj čas. Myslím, že nebude na škodu si některé elegantní možnosti připomenout. Přeji vám krásný barevný podzim a radost v srdci.                          
                                                                                                                                                                Marta Pospíchalová

Začněme dnes poněkud netradičně – třeba krátkým povídáním se spoluautorkou těchto stránek, akademickou malířkou Zdeňkou Bauerovou. Téma? Odvažte se – uvažte si… ŠÁTEK!

V. H.: V tomto měsíci jsi slavila úspěchy s podzimní a zimní modelovou kolekcí pro pražský salon Style, pro který navrhuješ. Hrály v ní roli také šátky?

Z. B.: Šátky a šály hrají významnou roli nejenom v mých kolekcích odjakživa, ale i v mém soukromém šatníku. Pochopitelně jsem si s nimi vyhrála i tentokrát, dovedou oděvu dodat švih. A pro mne jsou navíc skvělou náplastí na bolístku – když mi není zrovna do skoku, jdu a koupím si krásný šátek.

Uvázat si šátek správně tak, aby podtrhl osobnost nositelky, je ale malé umění a špatná volba může všechno pokazit… Především musíme respektovat délku krku, které podřídíme způsoby vázání. Základní vázací „finty“ jsem pro dnešní stránky nakreslila. A hned za druhé bychom měly pamatovat na barevnost ladění s oděvem, šátkem je nepřekřikovat, ale harmonicky doladit. Krásný šátek není levný, takový malý osobní luxus je ale nadčasový a dlouhodobý.

V. H.: Jak se ti líbí houslový virtuos Pavel Šporcl s jeho „pirátskými“ šátky na klasickém koncertním pódiu?

Z. B.: Ohromně. Fandím mu za hudbu i ty šátky. Vytvořil naprosto novou představu moderního koncertního interpreta, která přitahuje publikum.

Jenom si někdy myslím, že těch písmenek – jeho podpisu – by na šátcích a oděvu nemuselo být tolik najednou…

Hedvábný šátek jako kult

Umělecký ateliér A. S. s obrovským moderním výrobním areálem na předměstí Lyonu má už na první pohled jeden cíl – tady je dobré pouze to nejlepší. Spojením řemesla s uměním, vysokou kvalitou a tradicí obohacují nové technologie. Dívat se, jak na dlouhých výhřevných pultech vznikají hedvábné sny, je nezapomenutelný zážitek.

Proslavené – dnes už kultovní – šátky Herm` es přicházejí na luxusní mezinárodní trhy v každoroční kolekci patnácti nových uměleckých „příběhů“ – každý asi v deseti barevných variacích. Každý rok zasvěcuje společnost Herm`es (založena v roce 1837 v Paříži) jinému znamení: 1998 byl Rokem stromu, 1999 Rokem hvězd, 2000 Rokem prvních kroků do nového století, 2001 Rokem hledání krás Země, 2002 Rokem rukou a letošní je nazván Rokem Středozemí.

Motiv příběhu šátku není nikdy nahodilou otázkou pouze umělecké fantazie – vždycky vychází z historického, poetického či lokálního základu. Odtud názvy šátků – Hudba sfér, Vyprávěj mi o koníčkovi, Tajemná zahrada, Objevení Afriky… Od roku 1937, kdy přišel na svět první šátek, představil Herm`es světu na tisíc rozmanitých motivů šátků s příběhy. Možnosti odtónovaných barevných nuancí nabízejí neuvěřitelných 75 tisíc valérů, ruční práce na jediném návrhu a vytvoření makety trvají 6 až 12 měsíců, každý barevný odstín je pro tisk rozložen do rozkresu na milimetr přesně. Bezchybná práce rukou a moderních strojů se spojuje v jeden nerozlučný celek. Na pět výhřevných pultů – jeden o délce 150 m – kde probíhá potisk, se vejde (zatím v podobě bílých napnutých hedvábných pruhů) téměř osm stovek šátků. S pomocí chytrých mechanismů v součinnosti s lidskýma rukama právě tady začíná složitý zázrak dokonalého uměleckého procesu. Dnes má „rodina“ světoznámých klasických hedvábných čtverců – Francouzi jim skutečně říkají carrés – nové sourozence: menší hedvábné šátky, velké kašmírové šátky a mušelínové šály, prodloužené šátky zvané Losange a hedvábné stužky do vlasů pod názvem Twilly pro mladé ženy.

Archiv, časopis Krásná, 2003