Tygrům zvoní hrana - Pruhovaní lidožrouti
To, čím je lev pro evropské a africké kultury, je pro národy Asie tygr. Kníže džungle a car tajgy – to jsou nejčastěji užívané tituly pro největší kočkovitou šelmu světa, jejíž království sahalo kdysi od horkých tropických ostrovů Indonésie po mrazivou tajgu Dálného východu. Podobně jako lev je pro nás tygr ztělesněním moci, zuřivé síly, vyvolává obdiv a zároveň strach. Jako všechny velké kočkovité šelmy i on stojí vinou člověka na pokraji vyhubení, dokonce je z nich na tom nejhůře.
Pruhovaní lidožrouti
Ve vztahu ke člověku má tygr ze všech velkých koček nejhorší pověst. Zatímco cílené a opakované útoky lvů nebo levhartů bývají výjimečnou událostí, tygr se na člověka odváží daleko častěji. Příčin je několik. Tygři žijí v blízkosti člověka po tisíciletí a to velmi často v hustě obydlených oblastech. To platí zejména o jižní Asii, kde se člověk a šelma mohou potkávat denně. Mezi lidožravými jedinci je třeba rozlišovat tygry, kteří na člověka zaútočí náhodně ve chvíli, kdy pronikne do jeho teritoria, například samice bránící mláďata, a jedinci, kteří začali člověka lovit cíleně a pravidelně. S lidožravými tygry mají nejvíce zkušeností obyvatelé Indie a Bangladéše.
Za britské koloniální nadvlády byl lov tygrů v Indii oblíbenou kratochvílí koloniálních důstojníků i místních domorodých vládců. Během jednoho století se stavy tygrů v této britské kolonii snížily ze 40 tisíc jedinců na necelé dva tisíce. Při honech se stávalo, že postřelení tygři lovcům na poslední chvíli unikli a přežili. Z takto handicapovaných jedinců, kteří už nebyli schopni dostihnout svou přirozenou kořist, se pak z nouze stali lovci lidí. Proslulý zabiják ze severoindického Kumanonu dokázal během pěti let zabít přes 400 lidí, než se jej podařilo vystopovat a zastřelit. Známý lovec tygrů a později i jejich zanícený ochránce Jim Corbett uváděl, že naprostá většina jím ulovených tygrů-lidožroutů měla nějaký vážný handicap – vystřelené oko, roztříštěnou čelist nebo chromou končetinu. Pokud se na dráhu lidožrouta dá z nějakého důvodu samotářský tygr, lovcům se dříve či později podaří jej dostihnout. Větší problém nastává, pokud se cestou lidožroutství vydá samice, která to naučí i svá mláďata.
Stále častěji nutí velké šelmy k útokům na člověka hlad. To se stává tam, kde lovci zcela vystřílí přirozenou kořist tygrů. Za stavby železničních tratí na Sibiři a Dálném východě poskvrnili svou jinak dobrou reputaci i jinak mírumilovní ussurijští tygři, kteří se lidem zdaleka vyhýbají. Naposledy, roce 1976, úplně vyhladovělý tygr vyvlekl z kabiny a usmrtil traktoristu přímo na hranicích Lazovské rezervace v pohoří Sichote Alin.
Vyhlášeným královstvím tygřích lidožroutů je bažinatá oblast v dnešním Bangladéši – bažiny Sundarbans. V mořské deltě posvátné řeky Gangy se rozprostírají největší mangrovové pralesy světa. Tygrům voda nevadí, dokážou totiž výborně plavat. Nepřehledná změť vzdušných kořenů mangrovníků a neproniknutelná džungle jsou ideálním útočištěm pro necelých pět stovek tygrů. Příčinu nepříliš lichotivé reputace zdejších tygrů vidí někteří zoologové ve skutečnosti, že dolní tok Gangy se stále častěji potýká s velkými povodněmi, kdy přijdou o život stovky a tisíce lidí. Jakkoli to zní děsivě, plovoucí lidské mrtvoly jsou pro tygry příležitostným zdrojem potravy, a tím pádem mocná šelma člověka považuje za přirozenou kořist.
Archiv, časopis Krásná 2010
