Svátek svatého Patrika

Svátek svatého Patrika

Svátek misijního biskupa a světce Patrika připadá na dobu předvelikonočního půstu. Přesto je to jeden z nejveselejších a nejbujněji oslavovaných jarních dnů. Zvláště irské hospůdky se plní nepřeberným množstvím lidí, připíjejících na zdraví světce. Irové jsou jako stěhovaví ptáci a v průběhu staletí se rozletěli za štěstím a za prací do celého světa. Den sv. Patrika se tak slaví na všech kontinentech.

Zemský patron Irska je historicky doloženou osobností. Jeho zásluhou došlo ke christianizaci do té doby pohanského obyvatelstva Irska, které se úspěšně bránilo asimilační politice starověkého Říma a dokázalo si uchovat vlastní, na antickém světě nezávislou kulturu a společenské uspořádání. Patrik zorganizoval irskou církev a položil základy k jedné z nejoriginálnějších křesťanských civilizací, jejíž vzdělanost výrazně ovlivnila raně středověkou Evropu.

O životě světce se nedochovalo příliš informací. Jediným soudobým dokladem o něm jsou jeho vlastní spisy, zvláště jeho životopisné Vyznání. Budoucí světec se snad narodil v Bannaven Taberniae v západní Anglii v rodině římského úředníka Calpurnia.

Jako šestnáctiletého mladíka ho unesli piráti a prodali do otroctví v Irsku. Když ho po šesti letech ve snu Bůh vyzval, aby uprchl, uposlechl.

Patrik se vrátil do Irska v roce 432 jako misionář. Na rozdíl od jiných misionářů hovořil plynně keltsky a mezi místním obyvatelstvem požíval určité autority.

Již jako biskup rozšířil Patrik křesťanství po celém severu, ve středním Irsku a na západě a zavedl církevní organizaci. Ještě za Patrikova života se o Irsku hovořilo jako o „ostrově svatých“.

Po smrti svatého Patrika se irští mniši, proslavení přísnou askezí a vzdělaností, stali jeho důstojnými následovníky.

Evropa tak má skutečně pádný důvod slavit rok co rok 17. března den svatého Patrika, který se zasloužil o šíření křesťanství, a stál u budování základů kultury a vzdělanosti naší současnosti.

Valburga Vavřinová, Archiv, časopis Krásná 2007