Svátek sv. Matouše (21. září)

Svátek sv. Matouše (21. září)

Apoštol Matouš pocházel z Kafarnaumu a živil se jako celník či výběrčí daní. Tedy alespoň do okamžiku, než před ním stanul Ježíš a vyzval jej, aby ho následoval. Matouš uposlechl a stal se jedním z jeho učedníků.

Je považován za autora jednoho z evangelií. Bylo sepsáno v řečtině někdy v letech 80 až 85. Matoušovo evangelium bylo určeno pro vzdělanou křesťanskou obec židovského původu, dobře obeznámenou s biblickými texty, a jeho vznik snad inspirovala tzv. logia, sbírky výroků a epizod z Ježíšova života sestavené v aramejštině. Protože začíná Ježíšovým rodokmenem, je Matouš zobrazován s člověkem. Atribut je většinou interpretován jako anděl diktující apoštolovi text evangelijní zprávy.

Významnému postavení, které Matouš zastával v křesťanském náboženství, odpovídalo datum zvolené k oslavě apoštolova svátku. Ve všech kulturách patřily k významným mezníkům hospodářského roku kromě letního a zimního slunovratu také jarní a podzimní rovnodennost. Křesťanský středověk podzimní rovnodennost spojil se svatým Matoušem. V současnosti nastává podzimní rovnodennost kolem 23. září, ale ve středověku mohla nastat o dva dny dříve a připadnout na Matoušův svátek.

Podle selského kalendáře byl svátek sv. Matouše prvním zimním dnem. Po astronomické podzimní rovnodennosti se den zkracuje a noc prodlužuje. O Matoušově svátku se v lidovém prostředí věštila délka lidského života, předpovídalo se počasí a průběh zimy. Podle jedné z lidových pranostik „pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší“. Pěkné počasí o apoštolově svátku dávalo vinařům naději na pěknou sklizeň. Některé zvyky, jako například pouštění lodiček po vodní hladině, později splynuly s vánočními obyčeji. Místo stromové kůry se k jejich výrobě ale v čase zimního slunovratu používaly skořápky vlašských ořechů a prudký proud v potoce vystřídala klidná vodní hladina v široké nádobě.

Archiv, časopis Krásná 2008