Růže šípková - V zimě pijeme čaj z plodů šípkové růže
Latinsky Rosa canina L.; lidově merhelec, mrhelek, polní růžička, pomeranče severu, růže divoká, růže planá, růže psí, růže trnková, šípek, šipa, šípina aj.
V Anglii byla nalezena semena šípkové růže ještě z doby kamenné, stará 20 000 let. Šípková růže je pratypem vyšlechtěných ozdobných forem růží, kterých je více jak sto druhů. Patří k čeledi růžovitých a kromě šípkové růže je u nás ještě asi 20 dalších divokých růží.
Kvete v červnu a v červenci. Použitelné části rostliny jsou šípky a šípková semena, která obsahují více vitaminu C než citrusové plody (ve 100 g dužiny šípku až 3000 mg vitaminu C!) Obsahuje také vitaminy A, Bl, B2, K, P, dále thiamin, riboflamin, kyselinu nikotinovou, slizy, sacharidy, pektiny, třísloviny, silice, vanilin, olej, organické kyseliny a minerální látky (vápník, draslík, hořčík, železo, fosfor, síra aj.)
Sběr šípků začíná v září, kdy začínají zrát. V době zralosti už začíná obsah vitaminu C klesat. Proto je mylná pověra, že se mají šípky trhat až po prvních mrazech. Obsah vitaminu se snižuje i skladováním — během roku až o polovinu, proto se vyplatí nasušit si každý rok nové. Šípky sušíme rychle v tenkých vrstvách při teplotě 60-80 °C. Vyšší teplota jim škodí stejně jako dlouhé sušení.
Šípkové plody podporují tvorbu imunitních látek a posilují obranyschopnost organismu proti infekčním nemocem. Působí dobře při zánětu močového měchýře i ledvin, regenerují činnost střev, zlepšují látkovou výměnu, mají dobrý vliv na krvetvorbu a omezují krvácivost vlásečnic.
Kdysi sloužila jako močopudný prostředek a proti pálení žáhy. Kůrou z jejích kořenů bylo hojeno kousnutí vzteklým psem. Chloupky semen smíšené s medem byly dětem podávány proti červům. Apačové pili šípkový čaj proti kapavce. Lístky šípkové růže se dávaly pod polštář pro dobré spaní, vhazovaly se do koupelí, byly podávány ve víně jako nápoj k utišení bolesti. Plody se navlékaly na nit a nosily jako korále.
Květy příjemně voní, neboť obsahují těkavý růžový olej. Nejvíce vonného oleje mají některé jiné druhy růží, např. růže turecká (Rosa damascena var. Triginripetala), která pochází z Přední Asie, ale pěstuje se odedávna. Výroba růžové vody destilací růžových květů byla známa již ve staré Persii. V 9. století bylo z Íránu do Bagdádu a odtud do tehdy celého známého světa vyváženo ročně na 30 tisíc lahví této voňavé vody. Ve středověku byly destilovány růžové květy hlavně s vínem. Destilace čistého růžového oleje se v Evropě začala provádět až v roce 1580. Brzy nato byla turecká růže vysaZována na velkých plantážích. Z jednoho hektaru se sklidí asi tři miliony květů, jejich plátky váží tři až čtyři tisíce kg a z tohoto množství se získá přibližně jeden kg oleje. Z plátků růže smíšených s cukrem se dělá na Balkáně velmi oblíbená marmeláda.
Archiv, časopis Krásná 2004
