Radim Uzel - Byl jsem horší než Freud

Co se změnilo za poslední léta v erotických dějinách naší kultury?

Je třeba si uvědomit, že sexualita a erotika se nemění revolučně, ale postupným vývojem, evolucí. Hlavní změnou, které jsme všichni svědky v poslední době, je větší otevřenost a odstranění tabuizace. Není snad třeba zdůrazňovat, že je to změna sexualitě prospěšná.

Co považujete za největší přežívající mýtus ohledně sexuality, který byste chtěl vyvrátit?

Je to mýtus, že velikost mužského penisu je přímo úměrná kvalitě sexuálního prožitku ženy. Často totiž bývá pravdou pravý opak.

Kdesi jste řekl, že „éra balení už skončila“. Z čeho jste tak usoudil?

Ponaučení, aby „panenka sedávala v koutě, že když bude hodná, tak on ji někdo najde“, už dávno neplatí. I do oblasti lidského seznamování a navazování známostí pronikla emancipace. Éra balení tedy neskončila, skončila pouze éra, kdy bylo balení jednostranně mužskou záležitostí. Už neexistují muži dobyvatelé, pouze muži sběratelé. Skoro to těm dnešním pánům závidím. Na druhé straně prý může snadné získání ženy u muže způsobit sexuální poruchy. Takže si vlastně nevyberete.

Co jako sexuolog říkáte internetové pornografii, díky níž jsme zjistili, jaká kvanta lidí navštěvují pedofilní a jiné perverzní erotické stránky? Nebudeme muset přepsat naše učebnice sexuologie?

Lidi pořád nedělají rozdíl mezi provozováním úchylných aktivit a jejich pasivním sledováním či představami. Kdyby měl kaÏždý člověk vyklopit, jaké má představy a co se mu všechno v noci zdá, pak bychom byli asi opravdu všichni trochu mimo normu. Naštěstí ne každý, kdo má zálibu ve sledování úchylností, se taky úchylně projevuje.

V tomto čísle Krásné paní, věnovaném sexualitě, připomínáme i postavu Sigmunda Freuda. Ten prý navzdory svým revolučním teoriím nedokázal s vlastními dětmi promluvit o sexu. Neplatilo i ve vašem případě, že kovářova kobyla chodí bosa?

Ano, je tomu tak. Možná že jsem byl v sexuální výchově své dcery ještě horší než Freud. Proto je tak důležitá institucionální výchova školní. Ale aby to nevypadalo jako naprosto zdrcující sebekritika: snažím se to všechno napravit na svém vnukovi. Tam už to jde lépe.

Jak se vůbec díváte na postavu Sigmunda Freuda? Mnohé lidi jeho sto let staré učení stále irituje.

Žádné takto staré učení dnes nemůže platit úplně a bez výhrad. Platí to nejen o Freudovi, ale také třeba o bibli. Nebo snad věříte tomu, že byla Eva stvořena z Adamova žebra?

Freud prý na konci života řekl, že nikdy nepochopil jedinou věc: co vlastně ženy chtějí. Vy to víte?

Ženskému lékařství se věnuji přes čtyřicet let. Za tu dobu jsem pochopil, že ženy je možno rozdělit do tří skupin. První tvoří ženy, které chtějí děti. Druhou ženy, které nechtějí děti. A třetí ženy, které nevědí, co chtějí. Jelikož poslední jmenovaná skupina je nejpočetnější, znovu vítězí heslo našeho mládí: Freude, Freude, vždycky na tě dojde!

Často se diskutuje o rozdílech mezi muži a ženami. Jaký je podle vás ten nejzásadnější rozdíl mezi nimi, pokud jde o sexualitu a partnerství?

Muž se snaží o pokud možno co největší rozmnožení svého genetického materiálu, žena se snaží najít pro své děti spolehlivého otce. Z tohoto rozdílu pak vyplývají všechny ostatní.

Jaký máte vztah k feminismu?

Pokud máte na mysli ten pravý, ortodoxní feminismus, ten je založen na nenávisti k mužům. Z toho pak vyplývá, že můj vztah je ryze negativní. Pokud se ovšem feminismem nazývá snaha o rovnoprávnost, pak mu držím palce.

Za svého učitele považujete dr. Plzáka. Řídil jste se jeho radami pro manželství i v osobním životě?

Ano. Mirek Plzák je nejen mým učitelem, ale i dobrým přítelem. Jeho radám vděčím za to, že žiji už sedmatřicet let ve šťastném manželství.

Plzákovy názory třeba na nevěru dodnes mnozí považují za „neslušné“. Jak se díváte na nevěru vy?

Nevěru není možno zrušit lékařskými radami či veřejnou proklamací. Nicméně je ji možno považovat za společenské negativum a nikdo rozumný ji nebude doporučovat. Zcela jistě to nečiní ani dr. Plzák.

Tak jako dr. Plzák patříte k mediálně proslulým odborníkům. Není vám popularita spíše na obtíž?

Moje žena mne každodenně přesvědčuje, že díky své popularitě vůbec neznám pravý život. Zatímco na mne se lidé vesměs usmívají, jsou ke mně ochotní a vstřícní, ve skutečnosti se prý většina lidí chová neurvale a hulvátsky. Takže mohu říci, že mediální proslulost činí život příjemnějším.

Díky své profesi a otevřenosti jste se často dostal do střetu s církví a věřícími. Jaký máte vůbec vztah k náboženství, k víře? V co věříte vy sám?

Mám primární nedůvěru k lidem, kteří tvrdí, že ničemu nevěří. Každý přece musí mít nějakou víru. Já osobně věřím ve zdravý lidský rozum. Ten má ovšem pramálo společného s náboženstvím a už vůbec nic s náboženským fundamentalismem a středověkým tmářstvím.

Vzpomínám, jak vám ministr školství Piťha odmítl po jedné televizní diskusi podat ruku.

Pokud jsem se někde na mezinárodním fóru zmínil o tom, že naším ministrem školství byl katolický kněz, většinou jen všichni s údivem a úděsem obraceli oči v sloup...

Stále se čas od času vracíte do politického ringu, naposledy jste kandidoval za ČSNS. Co vás do politiky táhne?

Vždycky mě ukecají nějací kamarádi a já jim chci udělat radost. Snad už to bylo naposledy!

Kam se podle vás svět vyvíjí?

Jsem bytostným optimistou a nevěřím na jakékoli katastrofické scénáře. Tím, kam se svět vyvíjí, se nezabývám a je mi to docela srdečně jedno. Podotýkám, že mi zbývá tak asi patnáct, maximálně dvacet let života, a nezapomeňte, že jsem jako dítě běhal s rodiči před nepřátelskými nálety do sklepa. Můj tatínek umřel, ještě než jsem se narodil. Myslím, že do mé smrti se už nic příliš katastrofického nestane.

Ani globalizace vás neděsí?

Chtěl bych vzkázat všem protiglobalizačním bojovníkům, že jejich boj je marný. Zejména pokud při tom rozbíjejí výklady, rvou dlažební kostky a dělají bordel. Taky by neměli stříkat barevnými spreji. Ledaže by tím nahrazovali nedostatek ejakulace, ale v tom případě ať si stříkají po zdi doma v kuchyni.

Z archivu Krásné paní, časopis Krásná 2003