Pražská Strakovka neboli Akademie hraběte Straky čili Úřad vlády České republiky
Je tomu již dávno, kdy vymřel starobylý český rod Straků z Nedabylic. Z rodiny však vynikl pouze císařský tajný rada a komoří Jan Petr Straka, který udělal závratnou kariéru. Byl povýšen do panského stavu a stal se hrabětem. Vlastnil statky Okrouhlice, Libčiny, Janovice a Horní Teplice, kde založil rodinný fideicomis. Jeho podmínkou bylo, kdyby rod vymřel, aby byla z důchodů statků zřízena a vydržována Akademie pro cvičení tělesné a duchovní, tzv. exercicia mládeže chudého stavu vyššího národa českého.
Po jeho smrti (roku 1710) byla ustanovena nadace, spravovaná stavy království českého. Stavové se snažili plnit odkaz hraběte, ale budova ještě nestála, takže studenti dostávali pouze peněžní stipendia. Velké změny přišly až za vlády Josefa II., který jim nadaci zabavil. Stavové s tím nesouhlasili (podali na 82 protestů), ale až za Leopolda II. bylo císařovým rozhodnutím z 28. října 1791 stavům vyhověno.
Správa nadace zůstala v jejich rukách i nadále. Výnos nadace se dále používal na stipendia, v letech 1830–1848 byla nadace přidělena pražskému konviktu, který proslul také známým tanečním a koncertním sálem, kde vystupovala řada slavných umělců. Po roce 1848 byl konvikt zrušen a stipendia byla udělována stejným způsobem nadále. Stipendium bylo určeno pro chlapce nemajetné, vztahovalo se pouze na ně. Bohatší, kteří se chtěli vzdělávat v tomto ústavu, si museli pobyt a studia platit.
Zájem postavit vlastní budovu stále trval. Hrabě Thun-Hohenstein v roce 1867 na výboru zemského království českého podal návrh na novou budovu. Vzniklo kuratorium, které vypracovalo program budoucího ústavu. Členem kuratoria bylo i arcibiskupství pražské, vláda a zastupitelstvo. Za dozoru kuratoria byl králem vybrán ředitel JUDr. Josef Trakal, mimořádný universitní profesor a docent filozofie na české c. k. právnické fakultě.
Museli být katolíci
Chovanci byli přijímáni bez ohledu na národnostní příslušnost. Byla přiznána rovnoprávnost obou jazyků. Museli se naučit oba zemské jazyky (němčinu a češtinu) slovem a písmem, naučit se dějiny obou zemí, měli si vštípit zároveň vzájemnou snášenlivost a úctu k právu jiných národností. Znali také latinsky a francouzsky, což byl mezinárodní jazyk kavalírů. Chovanci museli prokázat, že jsou katolického vyznání a mají dobré tělesné zdraví. Přijímáni byli ve stáří nejméně 10 let a nejvýše 14 let. Měli prokázat předběžné základní vzdělání, aby mohli začít gymnaziální studia. Podmínkou bylo pocházet ze starých českých rodů s právem inkolátu (pobytu) v království českém a být příslušníkem stavu rytířského a panského. Museli prokázat svoji nemajetnost, což ohrožovalo jejich společenský stav. Naproti tomu bohatší zájemci si pobyt v internátě platili. Roční penze činila 2200 korun. Po vstupu do ústavu museli navíc složit paušál na výbavu (440 korun) Dochovala se výroční zpráva akademie z roku 1904, obsahující stavy žáků. Absolventi ústavu, kteří po ukončení akademie šli na vysokou školu, stále pobírali stipendium. Chovanci si sami mohli vybrat obor studia. Pro chovance vysoké školy byl v akademii zřízen jiný domácí řád.
Třetí baroko?
Roku 1894 byl jmenován ředitelem akademie JUDr. Trakal. Kuratorium ho vyslalo v roce 1895 na studijní cestu do ciziny, aby se seznámil s nejlepšími internáty, ústavy a akademiemi, které byly podobné po stránce hospodářské a pedagogické. Za peníze nadace navštívil 25 ústavů a cesta trvala šest týdnů. Jejím výsledkem byla jedinečná novobarokní budova, která na břehu Vltavy stojí dodnes. Navrhl ji a v letech 1891–1896 postavil architekt Václav Roštlapil. Pod kupolí jsou umístěny sochy od Josefa Maudra. Výměry stavby v prostorách bývalé jezuitské zahrady dosáhly 4000 m2. Přilehlá zahrada má dalších 17 000 m2. Náklady spojené s výstavbou přesáhly jeden milion tehdejších korun. Na výzdobě budovy se podíleli sochaři Josef Mauder a Celda Klouček. Ke Strakově akademii patří i rozlehlá zahrada, budovaná pod dohledem zahradního architekta Františka Thomayera. V zahradní části směřující k Vltavě jsou před kopulí nad budovou umístěny dvě symbolické sochy – jedna z nich představuje náboženskou víru, druhá vlastenectví. Ve své době byla akademie považována za nejlepší učiliště. Byla moderně zařízena, přesto si po architektonické stránce udržovala styl vídeňského Horního Belvederu. Zařazujeme ji do stylu tzv. třetího baroka, i když tento styl nebyl moderní a de facto neexistoval.
Největším přepychem byl bazén
Nad vchodem do budovy ze vstupní strany je nenápadný štít představující kohouta v kartuši, znak rodu Straků z Nedabylic. Akademie byla vybavena velkolepou elegantní aulou, dnes zde zasedá vláda. Byla zdobena Ženíškovým obrazem císaře Františka Josefa I. v nadživotní velikosti. Byla zařízena pohodlným thonetovým nábytkem. Elektrické světlo bylo samozřejmostí. Vstupní hala – vestibul, jehož výzdoba byla během politických změn upravována podle tehdejšího vkusu – první, co bylo zamalováno, byla kartuše s písmeny AS (Akademia Strakova). Nad vchodem do obou křídel sídla byl reliéf s profily panovníka Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Kromě ubytovacích prostor nechyběla ani tělocvična, kde se chovanci cvičili v šermu. Vedle všech tělocvičných nářadí zde byla sbírka fleuretů. Ústav měl vlastní domácí kapli zasvěcenou sv. Václavu s nadživotním oltářním obrazem. Společná studovna byla v gymnasijním oddělení. Na nádvoří bylo i hřiště. Nechyběla ani moderně zařízená kuchyně s přilehlou jídelnou a studovnou, určenou k odpočinku s kulečníkem a knihovnou. Chlapci neměli vlastní samostatné pokoje a jejich řád byl spartánský. Největším přepychem byl vykachlíkovaný bazén se sprchami, kde se učili plavat.
V přízemí budovy byly umístěny studovny, kanceláře správy, slavnostní síň a kabinety se sbírkami učebních pomůcek. První a druhé patro bylo vyhrazeno studentům. Nacházely se zde nejen studovny, ale i vlastní nemocnice. Podle dobových pramenů se zdejší stipendisté učili jen takové předměty, které se na veřejných ústavech nevyučovaly vůbec nebo jen velmi okrajově. Mezi tyto předměty patřil například zpěv, kreslení, hudba, jízda na koni nebo šerm. Po prvních dvou letech fungování akademie zde vzniklo i vlastní česko-německé gymnázium. Po zrušení monarchie byl ústav využíván k jiným účelům.
První byl Fierlinger
V průběhu první světové války připadla Strakova akademie Červenému kříži, který zde zřídil nemocnici s 470 lůžky. Z auly akademie se stal operační sál a z ložnic studentů nemocniční pokoje. Po zrušení nemocnice se vznikem Československa (v roce 1918) se ve Strakově akademii zásadně změnily poměry. Do části budovy se nastěhovaly instituce tehdejší státní správy – Ministerstvo pro zásobování lidu, Ministerstvo národní obrany a Statistický úřad. Větší část budovy připadla Ústřednímu svazu československého studentstva, který zde umístil akademickou knihovnu a všestudentský archiv a Akademický dům. Po formální stránce, patřila budova stále Strakově nadaci, která vybírala od všech těchto institucí symbolický nájem, až do zrušení Strakovy nadace, o němž rozhodl Zemský úřad 25. května 1938.
Od dubna roku 1939 začala budovu využívat protektorátní vláda a Strakova akademie podstoupila rozsáhlou rekonstrukci, která měla původní budovu přizpůsobit novým, reprezentačním účelům. S příchodem Reinharda Heydricha do Prahy roku 1942 došlo k vynucenému prodeji. Do Strakovy akademie byl umístěn zvláštní německý zemský soud. V této době (1939–1941) proběhly v budově velké stavební úpravy, jež provedl Ladislav Machoň. Tyto úpravy předznamenaly poválečné využití celého objektu.
Po válce (od 15. května 1945) sloužil celý objekt vládním účelům. Akademie se stala sídlem Úřadu předsednictva vlády v čele s poválečným premiérem Zdeňkem Fierlingrem. Takto sloužila až do rozpadu Československa. Od roku 1993 v budově sídlí Úřad vlády České republiky – přestěhoval se sem z původního sídla v Lazarské ulici.
Archiv, časopis Krásná 2008
