Okurky: pochutina, nebo lék?
Okurka, běžně známá letní zelenina, se používá čerstvá do salátů, konzervovaná v zimě k pokrmům jako příloza, obsahuje 96% vody, něco málo popelovin pro lidské zdraví bezvýznamných a špetku látek slizovitých pro kosmetické využití. Ale je to lék, a významný pro zdraví!
Okurky znaly, v přírodě nacházely, snad i samy již pěstovaly staré australské a novozélandské kmeny Maorů. Nechal jsem několik plodů indiánské okurky Maora podrobit spektrometrickému rozboru v laboratoři pro rozbor potravinových zdrojů na zemědělské univerzitě v Praze. Výsledky rozboru přímo šokovaly. Byl proveden u semen, dužiny i slupky v miligramech na jeden gram lyofylizované sušiny (lyofilizace je pochod, při němž se ze zmrazeného materiálu ve vakuu odpařuje voda). Plod indiánské okurky obsahoval ve slupce polyfenoly (kys. galová), flavonoidy (kvercetin) a karotenoidy.
Z celého dužnatého plodu nejvíce zdravotně významných látek – antioxidantů – obsahuje slupka. Právě tato součást je podle našich zvyklostí loupáním odstraňována. Primitivní národy v ní viděly látky pro svoje zdraví, i když je nemohly určit ani poznat. Všechny důležité obsahové složky jsou pro zdraví nepostradatelné. Polyfenoly jako antioxidanty v lidském organismu působí protizánětlivě. Flavonoidy ovlivňují hladinu imunity a jsou prevencí kardiovaskulárních nemocí a harmonizují funkci enzymových systémů. Karotenoidy zvyšují celkovou imunitu, zpomalují procesy degenerativní. Podle některých medicínských studií karotenoidy mohou snižovat i riziko rozvoje karcinogenních procesů tím, že posilují efektivitu tzv. K (killers) buněk imunitního systému. Z hlediska uvedených skutečností je dodnes pěstovaná okurka starých Maorů nejen osvěžující pochutinou, ale především významným preventivním lékem.
