Nejdůležitější je psychologie – nejen při hubnutí (2. díl)
V mnoha minulých číslech našeho časopisu jsme vám předložili nejrůznější metody hubnutí od těch nejslavnějších a nejpopulárnějších – a bohužel mnohdy i nejnezdravějších – až po ty, které splňují i nejnáročnější požadavky na zdravou výživu. Záleželo jen na vás, které vám budou vyhovovat, pro které se rozhodnete – a které zavrhnete.
Museli jste ale být sami sobě výživovým poradcem a to je skutečně náročný požadavek, který vyžaduje perfektní přehled a odpovídající vzdělání. Abychom vám usnadnili nesnadné rozhodování o tom, co je nejvhodnější právě pro vaši jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, popovídali jsme si s někým, kdo se ve výživě vyzná jako málokdo jiný. Se všemi vašimi problémy s váhou a nevhodným způsobem stravování vám ráda pomůže Ilona Kouřilová.
Co je ještě podstatné pro zlepšení stravovacích a pitných návyků?
Určitě režim. A jeho dodržování. Vypěstování si správných návyků. A jistá připravenost. Zní to tak trochu jako pionýrské heslo – být připraven, ale přesně tak to je. Správný stravovací režim se vám bude snadno dodržovat, pokud na něj budete připraveni. Pokud si s tím hlavu příliš lámat ten den nebudu, budu to řešit nahodile, sním, co mně přijde v tu chvíli do ruky. A první selhání je tu. No, on se svět nezboří, pravda. Jenže – tu ošvindlujem kousek, tam zas něco a ze spousty maličkostí si vyrábíme problém. Neskládají se snad velké věci z maličkostí?
Jak důležité jsou pro vás umělé potravinové doplňky, vitaminy, prvky a stopové prvky, enzymy? Dá se bez nich obejít?
Troufám si tvrdit, že v dnešní době sotva. Vždyť i WHO, světová zdravotnická organizace, otevřeně hlásá: chceme-li se dožít vysokého věku v co možná nejlepší kondici, tak se bez doplňků stravy neobejdeme. O tom, jak mnohdy těmito suplementy vracíme potravinám jejich původní složení, by bylo další dlouhé povídání.
Co myslíte, dají se důležité složky čerpat i z přírodní stravy – není to pro člověka přirozenější?
Přirozenější ano, ale mnohdy nedostačující. Nebo bychom těchto potravin museli sníst nepřiměřené množství.
Jakou roli hraje psychika při chybách ve stravování?
Velmi důležitou. O to koneckonců po celou dobu, kdy mám klienta ve své péči, jde. Aby byl pokud možno v klidu a beze stresu. Plán máme rozložen do několika měsíců a jdeme krok za krokem. Když totiž odstřihnu klienta ze dne na den od jeho byť špatných stravovacích návyků, tak ho nutně vykolejím. A to v žádném případě nechci. Neboť vystresovaný jedinec nikdy nepustí tuky. Tělo vnímá stres jako ohrožení a ve chvílích ohrožení nás tzv. zachraňuje čili tvoří zásoby. Když už se stane, že klient vybočí z režimu a tzv. zahřeší, má výčitky. Probereme chyby a poučíme se z nich, ale eliminujeme stres. Ten je totiž navíc strašný žrout bílkovin a sacharidů, které tělo, místo aby je využilo jako zdroj energie nebo stavební látky pro tvorbu a obnovu tkání, spotřebuje na vyrovnání se stresem. Všechny biochemické reakce, které stres spustil, se snaží tělo uvést zase do normálu. A spotřebovává a spotřebovává a nám to pak chybí a chybí. Proto raději žádný stres, ať může tělo využít živiny, které jsme do něj vpravili pro budování, nikoliv pro permanentní zachraňování.
Bez osobního odhodlání, síly vůle a silné motivace se asi hubnutí nepodaří. Nebo na to máte nějaké tajné metody?
Tajné metody nemám a ani je nehledám. Klient musí chtít. Jakmile je jeho přístup laxní a snaha poradce je větší než klientova, je to špatně. Já osobně nic nepřikazuji a nic nezakazuji, já jen doporučuji. A je jenom na klientovi, nakolik se mými doporučeními bude řídit.
Jak svoji hmotnost a zdraví řešíte vy sama a jak jste k tomu dospěla?
Poslouchám se. Teď právě mám za sebou měsíc, kdy jsem se i já chtěla zbavit drobných přebytků a podařilo se. Bylo by ostatně hodně zlé, kdyby ne! Zbavila jsem se 0,5 kg čistého tuku a neztratila jsem přitom svaly ani vodu. Ty šly naopak nahoru, což je žádoucí. Takže, sečteno a podtrženo – spokojenost. A jsme zase u toho. Je to o té motivaci, vnitřní sebedisciplíně, otázce volby priorit. A pak, nestačí jen chtít, je třeba pro to taky něco udělat. Nestačí být otevřený novým podnětům, je třeba být také akční. Otevřený a akční. Prostě konat.
Jaký máte životní styl? Jak se stravujete? A jak relaxujete?
Stravuji se tak, jak doporučuji, aby se stravovali mí klienti – tedy zdravá a vyvážená strava po celý den. A relax? Ten mám nejraději v klidu. Modré nebe, slunce nad hlavou a hudba kterou mám ráda. Jo, takhle mě baví svět.
Kde čerpáte energii ke své náročné práci?
Ze slunce, a hlavně zeleně. Miluji tu nádhernou zeleň trávníků. A když se v horkém létě slunce postará o to, že se přestane zelenat a začne to šedivě šustit, pak odjedu tam, kde se zelená vždycky. Do mých milovaných Mariánek. Neznám město, kde by byly parky krásnější než tam.
Co je pro vás nejpodstatnější?
Podstatné je pro mě zdraví. Ne nadarmo se říká, že zdravý člověk má spoustu přání, nemocný jen jedno. A já si přeji, abych mohla co nejdéle nosit v hlavě klidně i spoustu malých či velkých přání a přáníček. Víte, člověk by měl v první řadě asi mít dostatečně rád sám sebe. Ať to zní na první pohled jakkoliv sobecky, jistá moudrost v tom, hádám, je. Být srovnaný sám se sebou, neubližovat sobě, ale ani druhým, je dost důležité. A pak – být normální. Ono - zůstat krásně normální, pokud možno za každých okolností, to přece vůbec není málo.
Existuje něco, co nesnášíte?
Batůžkáře v autobusu a tupé nože v kuchyni.
Jak byste si představovala ideální svět?
Nemuset řešit existenční problémy ani násilí v jakékoli formě. Ideální by pro mne taky byl návrat přírody takové, jakou si ji pamatuji z dětství. Z Vysočiny. Kde léto bylo létem a zima zimou, kde louky voněly lučním kvítím, lidé k sobě byli zdvořilí a pomáhali si a slušnost nebyla slabostí.
Archiv, časopis Krásná 2011, Fotografie: Pixabay
